Historie kostela

První zmínka a zároveň i pověst o kostele je již z roku 888 – 906. Pravděpodobně se jednalo o románský katolický kostelík. Stará pověst vypráví o kostele, který se propadl do země proto, že lidé opustili pravou víru. Po propadlém kostele zůstala prohlubeň zaplavená vodou, takže tam vzniklo „Jazero“. Pověst do těch míst umístnila jádro Lanžhota.

Na Bílou sobotu může člověk s duší neposkvrněnou hříchem slyšet zvony tohoto kostela, když přiloží ucho k zemi v místech, kde stával. (I ta nejpohádkovější pověst má obvykle určité historické jádro zkreslené časem, fantazií vypravěčů nebo úmyslné přizpůsobení současné situaci).

Další zmínka o farním patronátu je v Zemských deskách Markrabství moravského z roku 1373, kdy je zmínka o farské škole a kostele. Kolikrát a kdy byl tento kostel vypálen a úplně zničen není známo.

Podle pověstí přišli do Lanžhota první Habáni – Novokřtěnci kolem roku 1530. Zřídili si zde svou komunitu a „spolkový dům“. V 17. století byli po mnoha pohromách a pronásledování nuceni odejít do Uher.

Ze 17. století se v matrice uchoval popis tehdejšího kostela. Měl dva oltáře – hlavní byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a postranní Nejsvětějšímu tělu Ježíšovu. Byl zaklenut jenom v presbytáři a loď kostela měla dřevěný trámový strop. Sakristie byla za hlavním oltářem a nad ní byla kruchta (kúr) bez varhan. K výbavě kostela patřili dva stříbrné kalichy, stříbrné cimborium a monstrance, kalich k příjmání, lampa a dva zvony.

Zásluhou faráře Ondřeje Vaníčka byl lanžhotský kostel opravován roce 1716. Dřevěný strop byl vyměněn za klenutý, v zadní části kostela vybudoval kruchtu (kúr), byly vyměněny zničené varhany za nové , pořízeno 24 lavic, kazatelna a křtitelnice. I přes různé úpravy nestačil kostel svou kapacitou pojmout návštěvníky bohoslužeb, a proto se usilovalo o jeho rozšíření.

Horlivým prosazovatelem o rozšíření kostela byl i farář Pavel Příhoda. Když v květnu 1865 zemřel, zanechal závěť, ve které odkázal na stavbu kostela 14 tisíc zlatých, které uložil u brněnské banky. Jeho nástupce páter Dominik Gottvald ve snaze o rozšíření kostela pokračoval, ale potřeboval souhlas knížete z Liechtensteina. Radní si chtěli knížete po prohraném sporu o les udobřit, proto ho jmenovali čestným občanem městečka. Nakonec dal kníže k přestavbě kostela souhlas. Pro čas přestavby byl náhradní prostor pro bohoslužby ve stodole místního farníka. Přestavba byla dokončena v polovině roku 1893. Ze starého zůstala jen sakristie, kněžiště a výstup na zvonici. Z pozůstalosti faráře P. Příhody bylo hrazeno 80% výdajů, občané přispěli 15% a kníže financoval zbylých 5%.

Ani ve válečných letech nebyl kostel ušetřen. V dubnu 1945 obsadili Němci věž kostela, ze které si udělali rozhlednu. Při osvobozovacích bojích byla věž ustřelena a zřítila se na zem. Kostel byl znovu opraven a zasvěcen Povýšení sv. Kříži.

Díky horlivosti farníků byl kostel uveden do dnešní podoby a krásy. V minulých letech se v kostele (interiéru i exteriéru) konala řada drobných úprav a oprav.

Historie zasvěcení kostela - hody

Jak jste se mohli dočíst v rubrice o historii lanžhotského kostela, je kostel zasvěcen Povýšení svatého Kříže. Oslavě zasvěcení kostela se říká posvícení, na Moravě říkáme hody. Oslava v kostele přechází k oslavě lidové, k tanci a zpěvu, tak, jak to po staletí bývalo a je do dneška, i když v současné době si někteří občané hody vůbec s oslavou kostela nespojují. V lanžhotském zpravodaji, který vychází v předhodové době, se několik článků zabývá také touto tématikou, tedy zasvěcení kostela. Pan Josef Uher ve svém článku o historii svátku Povýšení svatého Kříže uvádí:

Starším lanžhotským generacím není třeba vysvětlovat, že podle tradice určuje datum konání hodů svátek Povýšení svatého Kříže, připadající vždy na 14. září. A to tak, že první neděle po něm se stává nedělí  h o d o v o u.  Pokud  14. září připadne na neděli, je ona hodovou. A proč právě svátek Povýšení svatého Kříže určuje datum konání lanžhotských hodů? To proto, že symbolu Povýšení svatého Kříže je zasvěcen místní kostel. Toto je tedy v širší známosti (ne u mladých a nejmladších generací). Ale málo se už ví, z jakých důvodů a kdy svátek Povýšení svatého kříže vznikl. Literatura je pramenem našeho poznání i v tomto případě. Dejme jí slovo…
Jako symbol své víry první křesťané kříž neznali a neužívali. V časech jejich krutého  pronásledování kolem roku 300, za Diokleciána, nebylo radno veřejně se ke kříži hlásit. Pro křesťany a kříž k příznivým změnám dochází až po roce 312, za císaře Konstantina Velikého. Církevní otec Jan Zlatoústý koncem pátého století píše o kříži jako symbolu a předmětu křesťanů, který už mohou veřejně a bez obav nosit a vyznávat. Před tím místo kříže opatřovali stěny katakomb, domů nebo náhrobky kresbami beránka, ryby, kotvy nebo holubice.
Literatura zachytila také legendu o tom, jak svatá Helena, matka císaře Konstantina, objevila v roce 326 v Jeruzalémě Pravý kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Spolu se svým synem dala postavit baziliku Božího hrobu, ve které byla posvátná relikvie uchovávána. Úlomky z kříže putovaly pak do celého světa.
V roce 614 se zmocnil Jeruzaléma perský král Chosroes, který kříž uloupil a vzal si ho do hlavního města své říše Ktesifonu. Až za čtrnáct let, když byzantský císař Herakleios perského krále porazil, vrátil se kříž do Jeruzaléma. K tomuto jeho návratu došlo 14. září 628. Právě tuto událost připomíná v liturgickém (křesťanském bohoslužebném řádu) kalendáři svátek Povýšení svatého Kříže. Už 1379 let…

Náš kostel je zajímavý jednou zvláštností.

Kostely mívají v interiéru obraz, sochu nebo vitráž, která se týká  zasvěcení kostela. V našem kostele by to tedy mělo být zobrazení Povýšení svatého Kříže. Jenže za hlavním oltářem máme krásnou vitráž s tématem Nalezní svatého Kříže.Také k tomuto se v našem zpravodaji vyjadřuje pan J. Uher:
Stalo se někdy na sklonku devatenáctého století, že jistá firma obdržela z dvou městeček objednávky na zhotovení barevného mozaikového okenního obrazu do kostela: jeden měl představovat téma – výjev P o v ý š e n í  sv. Kříže a druhý N a l e z e n í  sv. Kříže. První objednávka přišla z farnosti moravského městyse Lanžhota a druhá z rakouského Hohenau (Cahnov). Tehdy patřila obě městečka do Rakousko – Uherska. Lanžhotští měli kostel zasvěcený Povýšení svatého Kříže a Cahnovští oproti tomu Nalezení svatého Kříže. Z tohoto je jasný smysl objednávek.
Za hlavním oltářem v našem kostele máme velké barevné mozaikové okno s výjevem, který představuje, a teď pozor, N a l e z e n í  sv. Kříže! Ačkoliv máme kostel zasvěcený P o v ý š e n í  sv. Kříže. Nu a v Cahnově mají mozaikové okno s výjevem P o v ý š e n í   sv. Kříže, ačkoliv je jejich kostel zasvěcen N a l e z e n í  sv. Kříže. Jak je to možné?

A my vysvětlujeme:
Obě farnosti patřily pod správu Liechtensteinů a při instalování došlo k záměně. Možné je, že by výměna obrazů byla finančně náročná, a proto o ni léta nikdo neusiloval. Až bývalý duchovní správce Mgr. Pavel Holešinský se o tuto možnost začal zajímat. Telefonicky se spojil s farností cahnovskou a zjistil, že výměna by možná byla, ale není to jednoduchá záležitost, jelikož kostel v Cahnově je památkově chráněnou budovou a žádost by se musela domlouvat s vyššími institucemi. Protože Mgr. P. Holešinský z naší farnosti odešel, už se jednání neuskutečnilo. Je možné, že se časem obě farnosti domluví a výměnu zajistí.
Jaroslava Bartošová

POŘAD BOHOSLUŽEB

Rok 2017
Leden 01 02 03 04 05
Únor 0 6 07 08 0 9
Březen 10 11 1 2  13 14
Duben 15 16 17 18
Květen 19 20 21 2 2
Červen 23 24 25 26
Červenec 27 28 29 30 31
Srpen 32 33 34 35
Září 36 37 38  39   40
Říjen 41 42 43 44
Listopad 45 46 47 48 49
Prosinec 50 51 52 01