Farnost

Historie fary

Fara se v obci připomíná již v roce 1384. Dnes přísluší k děkanství břeclavskému. V roce 1565 se zde usadili novokřtěnci, kteří si tady postavili svůj společný dvůr. Ten však byl několikrát vypálen (v letech 1602, 1605 a 1619). Na císařský příkaz museli novokřtěnci v roce 1622 odejít i z Lanžhota. Fara byla znovu obsazena katolickým duchovním v roce 1612. 

V roce 2003 odešel po téměř 24 letém působení v lanžhotské farnosti duchovní otec P. Vladimír Stejskal a na faru přišel mladý farář Mgr.Pavel Holešinský. Vyklízením místností na faře se zjistilo, že budova neodpovídá svým dispozičním řešením potřebám farnosti, ale i stavebně je ve velmi špatném stavu. Rovněž sociální zařízení je nedostačující a nevyhovující. „Fara přece neslouží jen faráři, ale celé farnosti“, říká otec Pavel. Jeho první myšlenka byla ta, že když je fara prázdná, mohlo by se zrovna začít s opravou



12. 8. 2003 oprava začala tím, že se vytrhala podlaha v celé budově, vybrala navážka pod podlahou, demontovalo topení, voda, vedení elektrické energie. Zbourali se některé příčky a odstranila omítka ze zdí, které zůstaly stát. To vše za pomocí ochotných brigádníků nejen z řad lanžhotských občanů a mládeže, ale i studentů z Brna.


Stavba pokračoala  takovým tempem, že začátkem prosince se mohlo začít uklízet. Generální úklid po zednících provedl velký počet lanžhotských žen.
Na neděli 28.12.2003 v odpoledních hodinách vyhlásil otec Pavel „Den otevřených  dveří“ na lanžhotské faře.


V roce 2005 přišel na lanžhotskou faru nový duchovní správce – otec František, který navázal na svého předchůdce a dál pokračuje  v zařizování a zútulňování fary.

V květnu 2006 se upravila část zahrady společně s kapličkou, kde se konala první Májová pobožnost k Panně Marii.

Tímto však stavební práce na faře nekončí. V příštích letech se bude pokračovat bouráním hospodářské části ve dvoře a stavbou nového dvorního křídla a to skladů, garáže apod. Práce by měly být ukončeny terénními úpravami dvora a zahrady.

Kapličky a muky

Darmovzalovych kaplička

Na louce u silnice směrem na Slovensko je kaplička, v níž je starý obraz, který kdysi visel na starém dubu, aby připomínal několik maďarských vpádů. Když byl dub starý a odumíral, vystavěl rolník Cypris poblíž tohoto dubu kapličku.

Pověst vypráví, že se na tom místě zjevila Panna Maria a svůj ochranný plášť držela nad lanžhotskými občany, kteří utekli před Maďary. Ti onemocněli, umírali a nakonec odtáhli, takže Lanžhot byl zachráněn.

Letos na jaře však kaplička neunikla ničivé síle vodě a byla z části zatopena.

Pzn.: Majitelem louky byl jistý Cypris, ale přezdívku měl Darmovzal.

   

 

Boží muka sv. Marka

Stojí na konci Lanžhota u polní cesty. Místní lidé říkají, že termín Boží muka není pro tento objekt známý. Tomuto místu se říká U svatého Marka. Mládež zde mívala dostaveníčka.

Dříve na den sv. Marka vyšlo z kostela procesí, jehož zastávkou byla i boží muka sv. Marka. Historie této boží muky není známa.

 

 

 

 

 

 

Boží muka súhradská

Samotná poloha Lanžhota poznamenala také jeho osudy – přes městečko se několikrát převalila vojska cizí i domácí. Pověst o původu této boží muky zaznamenal lanžhotský skladatel písní Jožulka Uher. Říká se, že když se blížila k Lanžhotu vojska, nebo jiné nebezpečí, byli lidé varováni a včas se mohli i s dobytkem ukrýt v lese. Jednou se mladá dívka se Súhrad opozdila a nepřátelé ji chytili. Mučením a znásilněním po děvčeti vymáhali vyzrazení úkrytu ostatních občanů, a když dívka nic nevyzradila, hodili ji nájezdníci do súhradké „uže“ (louže), kde utonula. Na její památku, statečné chování a na muka, která vytrpěla, lidé vystavěli kapličku, které se začalo říkat boží muka súhradská.

Dnešní stavba není původní, protože ta původní byla několikrát větší a byla poškozena těžkými boji v roce 1945. Tuto boží muku najdeme v části obce nazvané „Súhrady“, kolem níž dnes vede frekventovaná silnice Břeclav – Bratislava.

Dodnes se od kapličky konají průvody ke kostelu.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Socha se nachází za kostelem na západní straně presbytaria a byla postavena u příležitosti cyrilometodějského milénia.

Na čelní straně soklu je vsazena bílá deska s rytým nápisem:

Ve středu jsem narozený, ve středu jsem odsouzený, ve středu též utopený.

Kdo mne ve středu ctí modlitbou pozdraví, ten mé bude účasten u Boha přímluvy.

 Socha sv. Anny

Socha se nachází na návsi u kostela.

Lidé věřili, že když se neslavil svátek sv. Anny, ztrhly se bouřky a zpustošily kraj. Proto zde nechala zhotovit sochu lanžhotká výměnkářka Anežka Kyclová v roce 1916, aby se na sv. Annu nezapomínalo.

  

 

 

  

Hlavní kříž na hřbitově

Hřbitov na tomto místě byl zřízen až v roce 1831. Centrální kříž uprostřed hřbitova byl dřevěný a když „dožil“, vyhlásil farář Šťourač sbírku, při které se vybralo 511,20 Kč.

Byl pořízen nový kříž který zhotovil sochař z Břeclavi. Kamenný kříž byl vysvěcen 21.5.1905

Centrální kříž na hřbitově má připomínat všechny zemřelé. Dokazuje to nápis v kamenné desce pod křížem:

„Pro Své svaté drahé rány

Ježíši Ukřižovaný

smiluj se nad dušemi zemřelých

zde v Pánu odpočívajících!“