SEZNAM A POPIS LANŽHOTSKÝCH KAPLIČEK, KŘÍŽŮ A BOŽÍCH MUK

MOROVÁ KAPLIČKA V KÚTĚ
Umístění: - v části obce zvané Kút
Historie: - roku 1831 řádila v Lanžhotě cholera tak, že obec byla uzavřena kordonem vojska a nařízeno bylo vypálit ji i s obyvatelstvem, v zoufalství se lidé utíkali pod ochranu P. Marie a nemoc se přestala šířit, na památku této záchrany byla vystavena tato morová kaplička
- začátkem září ke svátku sv. Rozálie bývaly průvody k této kapli, průvod vycházel od kostela a starou ulicí Břeclavskou,Lesíčkovou do Kúta, kde byla pobožnost a zpět starou Břeclavskou ke kostelu
- v minulosti stávaly u kapičky kaštany, které obec musela dát v 90. letech odstranit, protože narušovaly základy kapličky

BOŽÍ MUKA SÚHRADSKÁ

Umístění: - v části města Súhrady při hlavní silnici do Břeclavi
Historie: - vystavena před rokem 1826
- dnešní stavba není původní, neboť ta byla poškozena při osvobozování Lanžhota za druhé světové války, byla opravena v r. 1946 bratry Vavřínem a Josefem Svačinovými, jejich sestra Božena se o ni pak celá léta starala
- k této Boží muce se váže tato pověst: „Když prý, nevím ve kterém století, přepadávaly Lanžhot různé hordy a tlupy, Lanžhotčané včas varováni prchali do lesů pod Lanžhotem, do Tŕní na louky, kde se mohli i s dobytkem ukrýt. Jedenkrát se prý stalo, že jedna svobodná dívka ze Súhrad se doma opozdila. Turci či Tataři či kdo či jaká tlupa ji chytili. Mučením, po znásilnění na ní vymáhali, aby vyzradila úkryt ostatní občanů. Dívka se nepoddala, nevyzradila a tak ji nájezdníci napůl umučenou hodili do blízké súhradské „uže“, louže, kde utonula. Na její památku, na její statečné chování a na muka vpravdě Boží, která vytrpěla, jí prý potom postavili kapličku, které se začalo říkat Boží muka Súhradská.“

BOŽÍ MUKA SV. MARKA
Umístění: - stojí na konci Lanžhota u polní cesty paralelní se starou cestou do Břeclavi, které se říkalo Hluboká
Historie: - není známa, ví se jenom, že podle mapy katastru na tomto místě stála před rokem 1826
- v minulosti sem, na první křížový den a na den svátku sv. Marka, chodívalo prosebné procesí, od kostela ke kříži u Jazérka k této Boží muce a zpět do městečka

DARMOVZALOVYCH KAPLIČKA
Umístění: - u druhého mostku směrem ke státní hranice se Slovenskem
Historie: - v této kapličce je starý obraz, který byl původně na dubě na památku maďarských vpádů. Dub už byl starý,odumíral, proto místo něj vystavěl rolník Ciprys, na jehož louce dub stál, kapličku, dle datace na stavbě v roce 1906. Ciprys se přiženil do rodiny Darmovzalových v Komárnově a tímto rodovým jménem je stavba označována dodnes
- pověst vypráví, že se na tomto místě zjevila Panna Maria a svůj ochranný plášť držela nad lanžhotskými občany, kteří sem utekli před Maďary, ti onemocněli, umírali a nakonec odtáhli, takže Lanžhot byl zachráněn

SOCHA SV. JANA NEPOMUCKÉHO

Umístění: - za kostelem na západní straně presbyteria
Historie: - není známa, dle textu na podstavci mohla být postavena u příležitosti cyrilometodějského milénia

SOCHA SV. JANA NEPOMUCKÉHO u Hubokej cesty
Umístění: - stojí u staré cesty do Břeclavi nedaleko svodnice Malé Caje, od Lanžhota po sochu se cestě říkalo Huboká (na rozdíl od současnosti zde býval hluboký úvoz)
Historie: - listina – revers obce lanžhotské z r. 1744 se týká udržování sochy  Sv. Jana Nepomuckého, postaveného téhož roku na cestě k Břeclavi. Podepsán rychtář Josef Pajha a celá rada. Z listiny nevyplývá přesnější umístění sochy, vzhledem k tomu, že socha u Hubokej cesty je zanesena v mapě katastru, jde pravděpodobně o tuto sochu
- druhý křížový den chodívalo prosebné procesí z kostela k Boží muce v Sůhradech, odtud Hlubokou a Vrbkovou cestou k „Jánu“, k Lekvárníkovych kříži u nádraží a zpět do městečka

SOCHA  SV. ANNY
Umístění: - na návsi u kostela
Historie: - dle nápisu nechala sochu zhotovit r. 1916 výměnkářka Anežka Kyclová z Lanžhota č. 99

HLAVNÍ KŘÍŽ NA HŘBITOVĚ
Umístění: - na hřbitově
Historie: - dle mapy stabilního katastru stával na tomto místě kříž, který byl po dožití v r. 1905 nahrazen křížem kamenným. Hřbitov na tomto místě byl zřízen v r. 1831. Když dřevěný kříž dožil, vyhlásil farář Šťourač sbírku, při níž se vybralo 511,20Kč a byl pořízen nový kříž za celkovou cenu 508,20Kč včetně dovozu. Kamenný kříž zhotovil sochař Dvořák z Břeclavi. Posvěcen byl 21.5.1905. Kázání měl Ignát Kolísek, kaplan z Bílovic.

KŘÍŽ U KOSTELA

Umístění: - u kostela
Historie: - v r. 1966 nahradil nový dřevěný kříž ten starý z r. 1943, který také už nebyl původní
- na obnovu kříže v r. 1943 darovala dubové dřevo Lesní správa  v Lanžhotě, kříž dle starého vzoru vyřezal tesařský mistr Jan Gajda. Dřevo napustil, barevně ozdobil a tělo Kristovo odborně opravil mistr Jan Ježek z Bystřice pod Hostýnem, na hody 19.9.1943 byl kříž posvěcen

LEKVÁRNÍKOVYCH KŘÍŽ
Umístění: - tento kříž stojí na hrotu trojúhelníkové Nádražní čtvrti, před domem, kde kdysi bydlela rodina Lekvárníkovych, vystaven r. 1813
Historie: - citace z farní kroniky z r. 1813: „A hle zase ku cti a chvále Boží nechal  zmíněný Michal a jeho žena Marya Tuček z Lanžhota č. 45 udělat ve Skalici kamenný kříž, a sice ten který v poli na drahách stojí na dlouhú památku obci lanžhotské a pro upamatování smrti našeho Ježíše a spasitele Krista, který nevinnou smrtí za nás na kříži umřel. Kterýžto kříž koštoval dohromady 400 rýnských šajnů. Tento kříž byl akorád v hody v r. 1813 od podivínského pana děkana posvěcený“
- kříž stojí před domem, kde  kdysi bydlela rodina Lekvárníkovych. Lekvárníci byla přezdívka. Tato rodina byla údajně proslulá vařením lektvaru z trnek, proto ji říkali Lekvárníci. Z jakého důvodu byl kříž postaven není známo, ale je to jeden z nejstarších křížů.
- roku 1999 jej opravila a vymalovala místní malérečka Marie Švirgová, kříž byl původně kamenný, když jej před lety bouře poškodila, nahradil jej pan František Vlašic kovovým ze hřbitova, tento kříž rodina Vlašicová stále pěkně opatruje

FOJTÍKOVÝCH KŘÍŽ
Umístění: - za mostem přes železniční trať směrem ke Kosticím z r. 1902
Historie: - v r. 1902 dali tento kříž zhotovit manželé Ondřej a Anna Fojtíkových
- k tomuto kříži se uvádí dvě historky, ale neví se, zda jsou pravdivé a zda se váží právě tomuto kříži – první je ta, že kříž nechala vystavět jistá kostická sedláčka jako poděkování Pánu Bohu za to, že její syn vyhrál soudní spor s chudobnou dívkou, kterou přívedl do „jiného stavu“, druhá vypráví o tom, že by tu kříž měl stát na památku tragédie, kdy nějaký kostický pytlák zastřelil či postřelil lanžhotského hajného ze zámečku.

KŘÍŽ TEREZIE ZONYGOVÉ
Umístění: - u polní cesty na Prátni za Lanžhotem směrem ke Kosticím
Historie: - r. 1933 nechala kříž postavit Terezie Zonygová, Komárnov 121, složila současně 200Kč na fond tohoto kříže. Posvěcen byl 25.5.1933, kázání měl vikář Josef Melichar

BENEŠOVYCH KŘÍŽ
Umístění: - u křižovatky dvou polních cest v trati zvané Prátňa
Historie: - r. 1891 nechali postavit manželé Jakub a Helena Benešovi
- třetí křížových den k němu chodilo prosebné procesí,odtud ke kříži na Stráži a přes Podsedky zpět

KŘÍŽ KATEŘINY PIVNIČKOVÉ
Umístění: - za Lanžhotem při hlavní cestě na Břeclav na tzv. Trníčkové cestě
Historie: - v r. 1933 nechala tento kříž zhotovit kostelní almužnice Kateřina Pivničková, složila nadaci 200kč. Posvěcen byl 28.5.1933, kázání měl břeclavský kaplan Konrád Steffel

BENEŠOVYCH KŘÍŽ U JAZÉRKA
Umístění: - u Jazérka
Historie: - r. 1891 nechali postavit tento kříž manželé Martin a Marie Benešovi
- v 2. pol. 20 stol. kříž dožíval, cihlový sokl byl nahrazen kamenným a nápisová deska již byla zřejmě špatně čitelná, protože na nové se vyskytuje datum 1895 a nejsou uvedena křestní jména manželů

HELENIN KŘÍŽ
Umístění: - u staré cesty do Břeclavi tzv. Hluboká cesta
Historie: - původ se vztahuje asi do r. 1914
- dle pověsti byl kříž vystaven na místě, kde byla zavražděna vdova Helena, pracovala v břeclavském cukrovaru a denně chodila Huboků  cestů do práce. Jednou při výplatě koupila dětem na trhu cukroví a zajíce. Na místě, kde stojí kříž, ji dohnal zloděj, který ji měl už v Břeclavi vyhlédnutou, zabil ji a okradl. Mrtvá byla zanedlouho nalezena a rak.uherská policie nasadila na čerstvou stopu psa. Vrah byl dopaden v Břeclavi na nádraží, zajíce měl ještě při sobě. Psalo se o tom i v tehdejším tisku

KŘÍŽ U HRNČÍŘOVYCH DOMU

Umístění: - v Nové ulici u prodejny Jednoty
Historie: - je pouze známo, že byl vystavěn konce 19. století u donátorova domu, nyní zbořeného

ŠULDYSŮV KŘÍŽ
Umístění: - stojí poblíž Kostické váhy u bývalé Buchtičovy štěrkovny (dnes areál Hvězdy) při staré cestě z Lanžhota do Břeclavi
Historie: - přesné datum zhotovení není znám, datuje se do konce 19. stol.
- Šuldys je příjmení někdejšího lanžhotského sedláka, který žil v obci v minulém století. Tento sedlák vezl po žních réž do břeclavského pivovaru. Bývalo to běžné, že lanžhotští sedláci a rolníci si takto přivydělávali. Když se toho dne sedlák vracel domů, jen co vyjel z Břeclavi, dohonil ho nějaký neznámý muž, který ho požádal o svezení. Sedlák Šuldys mu vyhověl. Přesně na tom místě staré silnice, kde stojí kříž, se neznámý pocestný sedlákovi odvděčil. Zavraždil jej, obral o peníze a uprchl. Mrtvý sedlák ležel na voze a koně poslušně stáli a čekali na pokyn. Lidé je tam našli a bylo vyhlášeno pátrání po vrahovi, jestli byl vypátrán se neví, ale pozůstalí postavili na místě tragedie kříž

KŘÍŽ U OBECNÉ ŠKOLY
Umístění: - u plotu bývalé obecní školy
Historie: - kříž byl vystavěn před r 1826, stojí na místě dřevěného kříže na bývalém druhém hřbitově
- bývá u něj jeden z oltářů slavnosti Božího těla

Informace byly čerpány ze soupisu Státního památkového ústavu v Brně pod názvem – VÝZKUM DROBNÉ SAKRÁLNÍ ARCHITEKTURY NA PODLUŽÍ, JEJÍ IDENTIFIKACE A KULTURNÍ KONOTACE-LANŽHOT, zpracovaný Dr. Jitkou Matuškovou v letech 2000-2002 (celý dokument je možno zapůjčit v Městské knihovně)

SEZNAM KAPLIČEK A KŘÍŽŮ NABÍDNUTÝCH K OPATROVÁNÍ A UDRŽOVÁNÍ:
BOŽÍ MUKA SV. MARKA
DARMOVZALOVYCH KAPLIČKA
SOCHA SV. JANA NEPOMUCKÉHO V HUBOKEJ CESTĚ
LEKVÁRNÍKOVYCH KŘÍŽ
FOJTÍKOVYCH KŘÍŽ
KŘÍŽ TEREZIE ZONYGOVÉ
BENEŠOVYCH KŘÍŽ NA PRÁTNI
KŘÍŽ KATEŘINY PIVNIČKOVÉ
ŠULDYSŮV KŘÍŽ
BENEŠOVYCH KŘÍŽ U JAZÉRKA
HELENIN KŘÍŽ
KŘÍŽ U HRNČÍŘOVYCH DOMU
KŘÍŽ U OBECNÉ ŠKOLY

Zájemci o udržování a opravu lanžhotských sakrálních staveb se mohou hlásit u Boženy Kořínkové na Luční ulici.

Historie kostela

První zmínka a zároveň i pověst o kostele je již z roku 888 – 906. Pravděpodobně se jednalo o románský katolický kostelík. Stará pověst vypráví o kostele, který se propadl do země proto, že lidé opustili pravou víru. Po propadlém kostele zůstala prohlubeň zaplavená vodou, takže tam vzniklo „Jazero“. Pověst do těch míst umístnila jádro Lanžhota.

Na Bílou sobotu může člověk s duší neposkvrněnou hříchem slyšet zvony tohoto kostela, když přiloží ucho k zemi v místech, kde stával. (I ta nejpohádkovější pověst má obvykle určité historické jádro zkreslené časem, fantazií vypravěčů nebo úmyslné přizpůsobení současné situaci).

Další zmínka o farním patronátu je v Zemských deskách Markrabství moravského z roku 1373, kdy je zmínka o farské škole a kostele. Kolikrát a kdy byl tento kostel vypálen a úplně zničen není známo.

Podle pověstí přišli do Lanžhota první Habáni – Novokřtěnci kolem roku 1530. Zřídili si zde svou komunitu a „spolkový dům“. V 17. století byli po mnoha pohromách a pronásledování nuceni odejít do Uher.

Ze 17. století se v matrice uchoval popis tehdejšího kostela. Měl dva oltáře – hlavní byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a postranní Nejsvětějšímu tělu Ježíšovu. Byl zaklenut jenom v presbytáři a loď kostela měla dřevěný trámový strop. Sakristie byla za hlavním oltářem a nad ní byla kruchta (kúr) bez varhan. K výbavě kostela patřili dva stříbrné kalichy, stříbrné cimborium a monstrance, kalich k příjmání, lampa a dva zvony.

Zásluhou faráře Ondřeje Vaníčka byl lanžhotský kostel opravován roce 1716. Dřevěný strop byl vyměněn za klenutý, v zadní části kostela vybudoval kruchtu (kúr), byly vyměněny zničené varhany za nové , pořízeno 24 lavic, kazatelna a křtitelnice. I přes různé úpravy nestačil kostel svou kapacitou pojmout návštěvníky bohoslužeb, a proto se usilovalo o jeho rozšíření.

Horlivým prosazovatelem o rozšíření kostela byl i farář Pavel Příhoda. Když v květnu 1865 zemřel, zanechal závěť, ve které odkázal na stavbu kostela 14 tisíc zlatých, které uložil u brněnské banky. Jeho nástupce páter Dominik Gottvald ve snaze o rozšíření kostela pokračoval, ale potřeboval souhlas knížete z Liechtensteina. Radní si chtěli knížete po prohraném sporu o les udobřit, proto ho jmenovali čestným občanem městečka. Nakonec dal kníže k přestavbě kostela souhlas. Pro čas přestavby byl náhradní prostor pro bohoslužby ve stodole místního farníka. Přestavba byla dokončena v polovině roku 1893. Ze starého zůstala jen sakristie, kněžiště a výstup na zvonici. Z pozůstalosti faráře P. Příhody bylo hrazeno 80% výdajů, občané přispěli 15% a kníže financoval zbylých 5%.

Ani ve válečných letech nebyl kostel ušetřen. V dubnu 1945 obsadili Němci věž kostela, ze které si udělali rozhlednu. Při osvobozovacích bojích byla věž ustřelena a zřítila se na zem. Kostel byl znovu opraven a zasvěcen Povýšení sv. Kříži.

Díky horlivosti farníků byl kostel uveden do dnešní podoby a krásy. V minulých letech se v kostele (interiéru i exteriéru) konala řada drobných úprav a oprav.

Historie zasvěcení kostela - hody

Jak jste se mohli dočíst v rubrice o historii lanžhotského kostela, je kostel zasvěcen Povýšení svatého Kříže. Oslavě zasvěcení kostela se říká posvícení, na Moravě říkáme hody. Oslava v kostele přechází k oslavě lidové, k tanci a zpěvu, tak, jak to po staletí bývalo a je do dneška, i když v současné době si někteří občané hody vůbec s oslavou kostela nespojují. V lanžhotském zpravodaji, který vychází v předhodové době, se několik článků zabývá také touto tématikou, tedy zasvěcení kostela. Pan Josef Uher ve svém článku o historii svátku Povýšení svatého Kříže uvádí:

Starším lanžhotským generacím není třeba vysvětlovat, že podle tradice určuje datum konání hodů svátek Povýšení svatého Kříže, připadající vždy na 14. září. A to tak, že první neděle po něm se stává nedělí  h o d o v o u.  Pokud  14. září připadne na neděli, je ona hodovou. A proč právě svátek Povýšení svatého Kříže určuje datum konání lanžhotských hodů? To proto, že symbolu Povýšení svatého Kříže je zasvěcen místní kostel. Toto je tedy v širší známosti (ne u mladých a nejmladších generací). Ale málo se už ví, z jakých důvodů a kdy svátek Povýšení svatého kříže vznikl. Literatura je pramenem našeho poznání i v tomto případě. Dejme jí slovo…
Jako symbol své víry první křesťané kříž neznali a neužívali. V časech jejich krutého  pronásledování kolem roku 300, za Diokleciána, nebylo radno veřejně se ke kříži hlásit. Pro křesťany a kříž k příznivým změnám dochází až po roce 312, za císaře Konstantina Velikého. Církevní otec Jan Zlatoústý koncem pátého století píše o kříži jako symbolu a předmětu křesťanů, který už mohou veřejně a bez obav nosit a vyznávat. Před tím místo kříže opatřovali stěny katakomb, domů nebo náhrobky kresbami beránka, ryby, kotvy nebo holubice.
Literatura zachytila také legendu o tom, jak svatá Helena, matka císaře Konstantina, objevila v roce 326 v Jeruzalémě Pravý kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Spolu se svým synem dala postavit baziliku Božího hrobu, ve které byla posvátná relikvie uchovávána. Úlomky z kříže putovaly pak do celého světa.
V roce 614 se zmocnil Jeruzaléma perský král Chosroes, který kříž uloupil a vzal si ho do hlavního města své říše Ktesifonu. Až za čtrnáct let, když byzantský císař Herakleios perského krále porazil, vrátil se kříž do Jeruzaléma. K tomuto jeho návratu došlo 14. září 628. Právě tuto událost připomíná v liturgickém (křesťanském bohoslužebném řádu) kalendáři svátek Povýšení svatého Kříže. Už 1379 let…

Náš kostel je zajímavý jednou zvláštností.

Kostely mívají v interiéru obraz, sochu nebo vitráž, která se týká  zasvěcení kostela. V našem kostele by to tedy mělo být zobrazení Povýšení svatého Kříže. Jenže za hlavním oltářem máme krásnou vitráž s tématem Nalezní svatého Kříže.Také k tomuto se v našem zpravodaji vyjadřuje pan J. Uher:
Stalo se někdy na sklonku devatenáctého století, že jistá firma obdržela z dvou městeček objednávky na zhotovení barevného mozaikového okenního obrazu do kostela: jeden měl představovat téma – výjev P o v ý š e n í  sv. Kříže a druhý N a l e z e n í  sv. Kříže. První objednávka přišla z farnosti moravského městyse Lanžhota a druhá z rakouského Hohenau (Cahnov). Tehdy patřila obě městečka do Rakousko – Uherska. Lanžhotští měli kostel zasvěcený Povýšení svatého Kříže a Cahnovští oproti tomu Nalezení svatého Kříže. Z tohoto je jasný smysl objednávek.
Za hlavním oltářem v našem kostele máme velké barevné mozaikové okno s výjevem, který představuje, a teď pozor, N a l e z e n í  sv. Kříže! Ačkoliv máme kostel zasvěcený P o v ý š e n í  sv. Kříže. Nu a v Cahnově mají mozaikové okno s výjevem P o v ý š e n í   sv. Kříže, ačkoliv je jejich kostel zasvěcen N a l e z e n í  sv. Kříže. Jak je to možné?

A my vysvětlujeme:
Obě farnosti patřily pod správu Liechtensteinů a při instalování došlo k záměně. Možné je, že by výměna obrazů byla finančně náročná, a proto o ni léta nikdo neusiloval. Až bývalý duchovní správce Mgr. Pavel Holešinský se o tuto možnost začal zajímat. Telefonicky se spojil s farností cahnovskou a zjistil, že výměna by možná byla, ale není to jednoduchá záležitost, jelikož kostel v Cahnově je památkově chráněnou budovou a žádost by se musela domlouvat s vyššími institucemi. Protože Mgr. P. Holešinský z naší farnosti odešel, už se jednání neuskutečnilo. Je možné, že se časem obě farnosti domluví a výměnu zajistí.
Jaroslava Bartošová

Historie fary

Fara se v obci připomíná již v roce 1384. Dnes přísluší k děkanství břeclavskému. V roce 1565 se zde usadili novokřtěnci, kteří si tady postavili svůj společný dvůr. Ten však byl několikrát vypálen (v letech 1602, 1605 a 1619). Na císařský příkaz museli novokřtěnci v roce 1622 odejít i z Lanžhota. Fara byla znovu obsazena katolickým duchovním v roce 1612. 

V roce 2003 odešel po téměř 24 letém působení v lanžhotské farnosti duchovní otec P. Vladimír Stejskal a na faru přišel mladý farář Mgr.Pavel Holešinský. Vyklízením místností na faře se zjistilo, že budova neodpovídá svým dispozičním řešením potřebám farnosti, ale i stavebně je ve velmi špatném stavu. Rovněž sociální zařízení je nedostačující a nevyhovující. „Fara přece neslouží jen faráři, ale celé farnosti“, říká otec Pavel. Jeho první myšlenka byla ta, že když je fara prázdná, mohlo by se zrovna začít s opravou



12. 8. 2003 oprava začala tím, že se vytrhala podlaha v celé budově, vybrala navážka pod podlahou, demontovalo topení, voda, vedení elektrické energie. Zbourali se některé příčky a odstranila omítka ze zdí, které zůstaly stát. To vše za pomocí ochotných brigádníků nejen z řad lanžhotských občanů a mládeže, ale i studentů z Brna.


Stavba pokračoala  takovým tempem, že začátkem prosince se mohlo začít uklízet. Generální úklid po zednících provedl velký počet lanžhotských žen.
Na neděli 28.12.2003 v odpoledních hodinách vyhlásil otec Pavel „Den otevřených  dveří“ na lanžhotské faře.


V roce 2005 přišel na lanžhotskou faru nový duchovní správce – otec František, který navázal na svého předchůdce a dál pokračuje  v zařizování a zútulňování fary.

V květnu 2006 se upravila část zahrady společně s kapličkou, kde se konala první Májová pobožnost k Panně Marii.

Tímto však stavební práce na faře nekončí. V příštích letech se bude pokračovat bouráním hospodářské části ve dvoře a stavbou nového dvorního křídla a to skladů, garáže apod. Práce by měly být ukončeny terénními úpravami dvora a zahrady.

Kapličky a muky

Darmovzalovych kaplička

Na louce u silnice směrem na Slovensko je kaplička, v níž je starý obraz, který kdysi visel na starém dubu, aby připomínal několik maďarských vpádů. Když byl dub starý a odumíral, vystavěl rolník Cypris poblíž tohoto dubu kapličku.

Pověst vypráví, že se na tom místě zjevila Panna Maria a svůj ochranný plášť držela nad lanžhotskými občany, kteří utekli před Maďary. Ti onemocněli, umírali a nakonec odtáhli, takže Lanžhot byl zachráněn.

Letos na jaře však kaplička neunikla ničivé síle vodě a byla z části zatopena.

Pzn.: Majitelem louky byl jistý Cypris, ale přezdívku měl Darmovzal.

   

 

Boží muka sv. Marka

Stojí na konci Lanžhota u polní cesty. Místní lidé říkají, že termín Boží muka není pro tento objekt známý. Tomuto místu se říká U svatého Marka. Mládež zde mívala dostaveníčka.

Dříve na den sv. Marka vyšlo z kostela procesí, jehož zastávkou byla i boží muka sv. Marka. Historie této boží muky není známa.

 

 

 

 

 

 

Boží muka súhradská

Samotná poloha Lanžhota poznamenala také jeho osudy – přes městečko se několikrát převalila vojska cizí i domácí. Pověst o původu této boží muky zaznamenal lanžhotský skladatel písní Jožulka Uher. Říká se, že když se blížila k Lanžhotu vojska, nebo jiné nebezpečí, byli lidé varováni a včas se mohli i s dobytkem ukrýt v lese. Jednou se mladá dívka se Súhrad opozdila a nepřátelé ji chytili. Mučením a znásilněním po děvčeti vymáhali vyzrazení úkrytu ostatních občanů, a když dívka nic nevyzradila, hodili ji nájezdníci do súhradké „uže“ (louže), kde utonula. Na její památku, statečné chování a na muka, která vytrpěla, lidé vystavěli kapličku, které se začalo říkat boží muka súhradská.

Dnešní stavba není původní, protože ta původní byla několikrát větší a byla poškozena těžkými boji v roce 1945. Tuto boží muku najdeme v části obce nazvané „Súhrady“, kolem níž dnes vede frekventovaná silnice Břeclav – Bratislava.

Dodnes se od kapličky konají průvody ke kostelu.

Socha sv. Jana Nepomuckého

Socha se nachází za kostelem na západní straně presbytaria a byla postavena u příležitosti cyrilometodějského milénia.

Na čelní straně soklu je vsazena bílá deska s rytým nápisem:

Ve středu jsem narozený, ve středu jsem odsouzený, ve středu též utopený.

Kdo mne ve středu ctí modlitbou pozdraví, ten mé bude účasten u Boha přímluvy.

 Socha sv. Anny

Socha se nachází na návsi u kostela.

Lidé věřili, že když se neslavil svátek sv. Anny, ztrhly se bouřky a zpustošily kraj. Proto zde nechala zhotovit sochu lanžhotká výměnkářka Anežka Kyclová v roce 1916, aby se na sv. Annu nezapomínalo.

  

 

 

  

Hlavní kříž na hřbitově

Hřbitov na tomto místě byl zřízen až v roce 1831. Centrální kříž uprostřed hřbitova byl dřevěný a když „dožil“, vyhlásil farář Šťourač sbírku, při které se vybralo 511,20 Kč.

Byl pořízen nový kříž který zhotovil sochař z Břeclavi. Kamenný kříž byl vysvěcen 21.5.1905

Centrální kříž na hřbitově má připomínat všechny zemřelé. Dokazuje to nápis v kamenné desce pod křížem:

„Pro Své svaté drahé rány

Ježíši Ukřižovaný

smiluj se nad dušemi zemřelých

zde v Pánu odpočívajících!“

 

Kněží, kteří působili ve farnosti Lanžhot

1. Štěpán Bučiš (1613 – 1658) – první katolický farář v Lanžhotě. Byl zde dosazen v roce 1612 majitelem panství, Karlem z Liechsteina, aby převedl na katolickou víru jinověrce. Na pamětní desce je v latině uvedeno, že za svého působení převedl na katolickou víru 123 kacířů.

2. Martin Korón (1667 – 1674) – přišel ze Slovenska

3. Jan František Kürschner (1674 – 1677) – přeložen do Blatnice

4. Aloisius Halámek (1677 – 1679) – odešel do Vlčnova

5. Josef Zubík ( 1679 – 1681) – farář, odešel do Blatnice

6. Jan Adalbrecht Německý (1681 – 1685)

7. Michal Švagerka (1685 - ?)

8. Jan Spečkář (1694)

9. Josef Špekáč – Bočkajovci vyplenili obec, zapálili faru a mučením přinutili faráře Josefa vyzradit úkryt lanžhotských radních.

10. Ondřej Vaníček (1707 – 1719) – farář, v kostele nahradil dřevený strop klenbou a v zadní části kostela vybudoval kruchtu – kúr. Pořídil do kostela 24 dřevěných lavic a nové varhany.

a. Matouš Konečný – po ročním působení odchází do Moravské Nové Vsi

11. Josef Kuchyňka (1720 – 1740) – na faře vypukl ničivý požár, farář se ocitl na mizině

12. Josef Mikšík (1768 – 1781) – farář, zakladatel ovocné a zelinářské zahrady.

13. Karel Příhoda (1770 – 1863) – odešel do důchodu

14. Jan Materna (1842 – 1863) – v tomto období působil v Lanžhotě

15. J. Hönigsberger (1863 – 1875)

16. Dominik Gottwald (1875 – 22.6. 1904) – dal přistavit boční lodě kostela

a. Eduard Sobotka – kaplan (do 18.3. 1899)

b. Josef Josefovský – kaplan

17. Šťourač Antonín – přišel 5.6. 1904

a. František Špička – kaplan (11.11.1904 – 22.1.1908)

b. František Švábeník – kaplan (7.2.1908)

c. Karel Kočvara – kaplan (10.9. 1912 odešel do Stážku)

d. Alois Šťourač – bratr faráře Antonína Šťourače přišel na hody v roce 1912 a odešel na hody 1922 do Brankovic

e. Josef Otruba – výpomocný kaplan (1919 –15.3.1922)

f. Bedřich Matějka – v roce 1922 odešel po hodech do Pohořelic

g. Vojtěch Koudelka – kaplan, který přišel z Tvrdonic, 25.9.1924 odešel do Dlouhé Lhoty

h. Josef Jančík (1924 – 8.9.1925) – odešel na Petrov - Brno

i. Antonín Vala – kaplan, který se na Vánoce ztratil (5.9.1925 – 1927)

j. Antonín Jaroš – kaplan (1928 – 1930)

k. Josef Melichar – kaplan (2.2.1930 – 1933)

l. Konrád Steffel – rodák z Jihlavy

18. Antonín Fala – administrátor od 1.7.1934

19. Josef Hübner – administrátor a farář (1.9.1934 – 15.1.1952) byl nuceně přeložen (totalita)

a. Jaroslav Krejčíř – kaplan, novokněz (1939 – 1947) odešel do Šardic

b. Robert Sára – novokněz (1.9.1947 – 4.9.1948) přeložen do Třebíče

c. Otmar Blatný – kaplan, který zde působil jen krátce

d. J. Kotulál

20. František Kvasnička (15.1.1952 – 30.4.1960) odešel do Blížkovic (působí jako děkan)

21. Metoděj Sláma (1.7. – 30.9. 1960) – odešel do Dolních Věstonic

22. František Streit (1.10.1960 – 17.5.1968)
administrátor, pohřben na lanžhotském hřbitově

 

 

 

 

23. Josef Valerián (20.5.1968 – 11.5.1976) – administrátor, přeložen na Moravec

24. Karel Handlíř (11.5.1976 – 15.9.1979) – administrátor, zemřel v nemocnici ve Valticích

25. Vladimír Stejskal (30.11.1979 – 27.7.2003)
administrátor, rodák ze Šitbořic zde sloužil 24 let, odešel do Kuřimské Nové Vsi

 

 


26. Pavel Holešinský (1.8.2003 – 31.7.2005)
administrátor, rodák z Mutěnic, čerstvě vystudovaný kněz ve svých 29. letech opravil faru a „reformoval“ vše a všechno, kteří měli otevřené srdce. Ze zdravotních důvodů byl odvolán a po jeho dvouletém působení přichází nový kněz.

 

 


27. František Putna (1.8.2005-doposud) –přišel ze Sloupu, rodák z Moutnic