Historie kostela
První zmínka a zároveň i pověst o kostele je již z roku 888 – 906. Pravděpodobně se jednalo o románský katolický kostelík. Stará pověst vypráví o kostele, který se propadl do země proto, že lidé opustili pravou víru. Po propadlém kostele zůstala prohlubeň zaplavená vodou, takže tam vzniklo „Jazero“. Pověst do těch míst umístnila jádro Lanžhota.
Na Bílou sobotu může člověk s duší neposkvrněnou hříchem slyšet zvony tohoto kostela, když přiloží ucho k zemi v místech, kde stával. (I ta nejpohádkovější pověst má obvykle určité historické jádro zkreslené časem, fantazií vypravěčů nebo úmyslné přizpůsobení současné situaci).
Další zmínka o farním patronátu je v Zemských deskách Markrabství moravského z roku 1373, kdy je zmínka o farské škole a kostele. Kolikrát a kdy byl tento kostel vypálen a úplně zničen není známo.
Podle pověstí přišli do Lanžhota první Habáni – Novokřtěnci kolem roku 1530. Zřídili si zde svou komunitu a „spolkový dům“. V 17. století byli po mnoha pohromách a pronásledování nuceni odejít do Uher.
Ze 17. století se v matrice uchoval popis tehdejšího kostela. Měl dva oltáře – hlavní byl zasvěcen Nanebevzetí Panny Marie a postranní Nejsvětějšímu tělu Ježíšovu. Byl zaklenut jenom v presbytáři a loď kostela měla dřevěný trámový strop. Sakristie byla za hlavním oltářem a nad ní byla kruchta (kúr) bez varhan. K výbavě kostela patřili dva stříbrné kalichy, stříbrné cimborium a monstrance, kalich k příjmání, lampa a dva zvony.
Zásluhou faráře Ondřeje Vaníčka byl lanžhotský kostel opravován roce 1716. Dřevěný strop byl vyměněn za klenutý, v zadní části kostela vybudoval kruchtu (kúr), byly vyměněny zničené varhany za nové , pořízeno 24 lavic, kazatelna a křtitelnice. I přes různé úpravy nestačil kostel svou kapacitou pojmout návštěvníky bohoslužeb, a proto se usilovalo o jeho rozšíření.
Horlivým prosazovatelem o rozšíření kostela byl i farář Pavel Příhoda. Když v květnu 1865 zemřel, zanechal závěť, ve které odkázal na stavbu kostela 14 tisíc zlatých, které uložil u brněnské banky. Jeho nástupce páter Dominik Gottvald ve snaze o rozšíření kostela pokračoval, ale potřeboval souhlas knížete z Liechtensteina. Radní si chtěli knížete po prohraném sporu o les udobřit, proto ho jmenovali čestným občanem městečka. Nakonec dal kníže k přestavbě kostela souhlas. Pro čas přestavby byl náhradní prostor pro bohoslužby ve stodole místního farníka. Přestavba byla dokončena v polovině roku 1893. Ze starého zůstala jen sakristie, kněžiště a výstup na zvonici. Z pozůstalosti faráře P. Příhody bylo hrazeno 80% výdajů, občané přispěli 15% a kníže financoval zbylých 5%.
Ani ve válečných letech nebyl kostel ušetřen. V dubnu 1945 obsadili Němci věž kostela, ze které si udělali rozhlednu. Při osvobozovacích bojích byla věž ustřelena a zřítila se na zem. Kostel byl znovu opraven a zasvěcen Povýšení sv. Kříži.
Díky horlivosti farníků byl kostel uveden do dnešní podoby a krásy. V minulých letech se v kostele (interiéru i exteriéru) konala řada drobných úprav a oprav.
Historie zasvěcení kostela - hody
Jak jste se mohli dočíst v rubrice o historii lanžhotského kostela, je kostel zasvěcen Povýšení svatého Kříže. Oslavě zasvěcení kostela se říká posvícení, na Moravě říkáme hody. Oslava v kostele přechází k oslavě lidové, k tanci a zpěvu, tak, jak to po staletí bývalo a je do dneška, i když v současné době si někteří občané hody vůbec s oslavou kostela nespojují. V lanžhotském zpravodaji, který vychází v předhodové době, se několik článků zabývá také touto tématikou, tedy zasvěcení kostela. Pan Josef Uher ve svém článku o historii svátku Povýšení svatého Kříže uvádí:
Starším lanžhotským generacím není třeba vysvětlovat, že podle tradice určuje datum konání hodů svátek Povýšení svatého Kříže, připadající vždy na 14. září. A to tak, že první neděle po něm se stává nedělí h o d o v o u. Pokud 14. září připadne na neděli, je ona hodovou. A proč právě svátek Povýšení svatého Kříže určuje datum konání lanžhotských hodů? To proto, že symbolu Povýšení svatého Kříže je zasvěcen místní kostel. Toto je tedy v širší známosti (ne u mladých a nejmladších generací). Ale málo se už ví, z jakých důvodů a kdy svátek Povýšení svatého kříže vznikl. Literatura je pramenem našeho poznání i v tomto případě. Dejme jí slovo…
Jako symbol své víry první křesťané kříž neznali a neužívali. V časech jejich krutého pronásledování kolem roku 300, za Diokleciána, nebylo radno veřejně se ke kříži hlásit. Pro křesťany a kříž k příznivým změnám dochází až po roce 312, za císaře Konstantina Velikého. Církevní otec Jan Zlatoústý koncem pátého století píše o kříži jako symbolu a předmětu křesťanů, který už mohou veřejně a bez obav nosit a vyznávat. Před tím místo kříže opatřovali stěny katakomb, domů nebo náhrobky kresbami beránka, ryby, kotvy nebo holubice.
Literatura zachytila také legendu o tom, jak svatá Helena, matka císaře Konstantina, objevila v roce 326 v Jeruzalémě Pravý kříž, na němž byl ukřižován Ježíš Kristus. Spolu se svým synem dala postavit baziliku Božího hrobu, ve které byla posvátná relikvie uchovávána. Úlomky z kříže putovaly pak do celého světa.
V roce 614 se zmocnil Jeruzaléma perský král Chosroes, který kříž uloupil a vzal si ho do hlavního města své říše Ktesifonu. Až za čtrnáct let, když byzantský císař Herakleios perského krále porazil, vrátil se kříž do Jeruzaléma. K tomuto jeho návratu došlo 14. září 628. Právě tuto událost připomíná v liturgickém (křesťanském bohoslužebném řádu) kalendáři svátek Povýšení svatého Kříže. Už 1379 let…
Náš kostel je zajímavý jednou zvláštností.
Kostely mívají v interiéru obraz, sochu nebo vitráž, která se týká zasvěcení kostela. V našem kostele by to tedy mělo být zobrazení Povýšení svatého Kříže. Jenže za hlavním oltářem máme krásnou vitráž s tématem Nalezní svatého Kříže.Také k tomuto se v našem zpravodaji vyjadřuje pan J. Uher:
Stalo se někdy na sklonku devatenáctého století, že jistá firma obdržela z dvou městeček objednávky na zhotovení barevného mozaikového okenního obrazu do kostela: jeden měl představovat téma – výjev P o v ý š e n í sv. Kříže a druhý N a l e z e n í sv. Kříže. První objednávka přišla z farnosti moravského městyse Lanžhota a druhá z rakouského Hohenau (Cahnov). Tehdy patřila obě městečka do Rakousko – Uherska. Lanžhotští měli kostel zasvěcený Povýšení svatého Kříže a Cahnovští oproti tomu Nalezení svatého Kříže. Z tohoto je jasný smysl objednávek.
Za hlavním oltářem v našem kostele máme velké barevné mozaikové okno s výjevem, který představuje, a teď pozor, N a l e z e n í sv. Kříže! Ačkoliv máme kostel zasvěcený P o v ý š e n í sv. Kříže. Nu a v Cahnově mají mozaikové okno s výjevem P o v ý š e n í sv. Kříže, ačkoliv je jejich kostel zasvěcen N a l e z e n í sv. Kříže. Jak je to možné?
A my vysvětlujeme:
Obě farnosti patřily pod správu Liechtensteinů a při instalování došlo k záměně. Možné je, že by výměna obrazů byla finančně náročná, a proto o ni léta nikdo neusiloval. Až bývalý duchovní správce Mgr. Pavel Holešinský se o tuto možnost začal zajímat. Telefonicky se spojil s farností cahnovskou a zjistil, že výměna by možná byla, ale není to jednoduchá záležitost, jelikož kostel v Cahnově je památkově chráněnou budovou a žádost by se musela domlouvat s vyššími institucemi. Protože Mgr. P. Holešinský z naší farnosti odešel, už se jednání neuskutečnilo. Je možné, že se časem obě farnosti domluví a výměnu zajistí.
Jaroslava Bartošová
Historie fary
Fara se v obci připomíná již v roce 1384. Dnes přísluší k děkanství břeclavskému. V roce 1565 se zde usadili novokřtěnci, kteří si tady postavili svůj společný dvůr. Ten však byl několikrát vypálen (v letech 1602, 1605 a 1619). Na císařský příkaz museli novokřtěnci v roce 1622 odejít i z Lanžhota. Fara byla znovu obsazena katolickým duchovním v roce 1612.
V roce 2003 odešel po téměř 24 letém působení v lanžhotské farnosti duchovní otec P. Vladimír Stejskal a na faru přišel mladý farář Mgr.Pavel Holešinský. Vyklízením místností na faře se zjistilo, že budova neodpovídá svým dispozičním řešením potřebám farnosti, ale i stavebně je ve velmi špatném stavu. Rovněž sociální zařízení je nedostačující a nevyhovující. „Fara přece neslouží jen faráři, ale celé farnosti“, říká otec Pavel. Jeho první myšlenka byla ta, že když je fara prázdná, mohlo by se zrovna začít s opravou
12. 8. 2003 oprava začala tím, že se vytrhala podlaha v celé budově, vybrala navážka pod podlahou, demontovalo topení, voda, vedení elektrické energie. Zbourali se některé příčky a odstranila omítka ze zdí, které zůstaly stát. To vše za pomocí ochotných brigádníků nejen z řad lanžhotských občanů a mládeže, ale i studentů z Brna.
Stavba pokračoala takovým tempem, že začátkem prosince se mohlo začít uklízet. Generální úklid po zednících provedl velký počet lanžhotských žen.
Na neděli 28.12.2003 v odpoledních hodinách vyhlásil otec Pavel „Den otevřených dveří“ na lanžhotské faře.
V roce 2005 přišel na lanžhotskou faru nový duchovní správce – otec František, který navázal na svého předchůdce a dál pokračuje v zařizování a zútulňování fary.
V květnu 2006 se upravila část zahrady společně s kapličkou, kde se konala první Májová pobožnost k Panně Marii.
Tímto však stavební práce na faře nekončí. V příštích letech se bude pokračovat bouráním hospodářské části ve dvoře a stavbou nového dvorního křídla a to skladů, garáže apod. Práce by měly být ukončeny terénními úpravami dvora a zahrady.
Kapličky a muky
Darmovzalovych kaplička
Na louce u silnice směrem na Slovensko je kaplička, v níž je starý obraz, který kdysi visel na starém dubu, aby připomínal několik maďarských vpádů. Když byl dub starý a odumíral, vystavěl rolník Cypris poblíž tohoto dubu kapličku.
Pověst vypráví, že se na tom místě zjevila Panna Maria a svůj ochranný plášť držela nad lanžhotskými občany, kteří utekli před Maďary. Ti onemocněli, umírali a nakonec odtáhli, takže Lanžhot byl zachráněn.
Letos na jaře však kaplička neunikla ničivé síle vodě a byla z části zatopena.
Pzn.: Majitelem louky byl jistý Cypris, ale přezdívku měl Darmovzal.
Boží muka sv. Marka
Stojí na konci Lanžhota u polní cesty. Místní lidé říkají, že termín Boží muka není pro tento objekt známý. Tomuto místu se říká U svatého Marka. Mládež zde mívala dostaveníčka.
Dříve na den sv. Marka vyšlo z kostela procesí, jehož zastávkou byla i boží muka sv. Marka. Historie této boží muky není známa.
Boží muka súhradská
Samotná poloha Lanžhota poznamenala také jeho osudy – přes městečko se několikrát převalila vojska cizí i domácí. Pověst o původu této boží muky zaznamenal lanžhotský skladatel písní Jožulka Uher. Říká se, že když se blížila k Lanžhotu vojska, nebo jiné nebezpečí, byli lidé varováni a včas se mohli i s dobytkem ukrýt v lese. Jednou se mladá dívka se Súhrad opozdila a nepřátelé ji chytili. Mučením a znásilněním po děvčeti vymáhali vyzrazení úkrytu ostatních občanů, a když dívka nic nevyzradila, hodili ji nájezdníci do súhradké „uže“ (louže), kde utonula. Na její památku, statečné chování a na muka, která vytrpěla, lidé vystavěli kapličku, které se začalo říkat boží muka súhradská.
Dnešní stavba není původní, protože ta původní byla několikrát větší a byla poškozena těžkými boji v roce 1945. Tuto boží muku najdeme v části obce nazvané „Súhrady“, kolem níž dnes vede frekventovaná silnice Břeclav – Bratislava.
Dodnes se od kapličky konají průvody ke kostelu.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Socha se nachází za kostelem na západní straně presbytaria a byla postavena u příležitosti cyrilometodějského milénia.
Na čelní straně soklu je vsazena bílá deska s rytým nápisem:
Ve středu jsem narozený, ve středu jsem odsouzený, ve středu též utopený.
Kdo mne ve středu ctí modlitbou pozdraví, ten mé bude účasten u Boha přímluvy.
Socha sv. Anny
Socha se nachází na návsi u kostela.
Lidé věřili, že když se neslavil svátek sv. Anny, ztrhly se bouřky a zpustošily kraj. Proto zde nechala zhotovit sochu lanžhotká výměnkářka Anežka Kyclová v roce 1916, aby se na sv. Annu nezapomínalo.
Hlavní kříž na hřbitově
Hřbitov na tomto místě byl zřízen až v roce 1831. Centrální kříž uprostřed hřbitova byl dřevěný a když „dožil“, vyhlásil farář Šťourač sbírku, při které se vybralo 511,20 Kč.
Byl pořízen nový kříž který zhotovil sochař z Břeclavi. Kamenný kříž byl vysvěcen 21.5.1905
Centrální kříž na hřbitově má připomínat všechny zemřelé. Dokazuje to nápis v kamenné desce pod křížem:
„Pro Své svaté drahé rány
Ježíši Ukřižovaný
smiluj se nad dušemi zemřelých
zde v Pánu odpočívajících!“
Kněží, kteří působili ve farnosti Lanžhot
1. Štěpán Bučiš (1613 – 1658) – první katolický farář v Lanžhotě. Byl zde dosazen v roce 1612 majitelem panství, Karlem z Liechsteina, aby převedl na katolickou víru jinověrce. Na pamětní desce je v latině uvedeno, že za svého působení převedl na katolickou víru 123 kacířů.
2. Martin Korón (1667 – 1674) – přišel ze Slovenska
3. Jan František Kürschner (1674 – 1677) – přeložen do Blatnice
4. Aloisius Halámek (1677 – 1679) – odešel do Vlčnova
5. Josef Zubík ( 1679 – 1681) – farář, odešel do Blatnice
6. Jan Adalbrecht Německý (1681 – 1685)
7. Michal Švagerka (1685 - ?)
8. Jan Spečkář (1694)
9. Josef Špekáč – Bočkajovci vyplenili obec, zapálili faru a mučením přinutili faráře Josefa vyzradit úkryt lanžhotských radních.
10. Ondřej Vaníček (1707 – 1719) – farář, v kostele nahradil dřevený strop klenbou a v zadní části kostela vybudoval kruchtu – kúr. Pořídil do kostela 24 dřevěných lavic a nové varhany.
a. Matouš Konečný – po ročním působení odchází do Moravské Nové Vsi
11. Josef Kuchyňka (1720 – 1740) – na faře vypukl ničivý požár, farář se ocitl na mizině
12. Josef Mikšík (1768 – 1781) – farář, zakladatel ovocné a zelinářské zahrady.
13. Karel Příhoda (1770 – 1863) – odešel do důchodu
14. Jan Materna (1842 – 1863) – v tomto období působil v Lanžhotě
15. J. Hönigsberger (1863 – 1875)
16. Dominik Gottwald (1875 – 22.6. 1904) – dal přistavit boční lodě kostela
a. Eduard Sobotka – kaplan (do 18.3. 1899)
b. Josef Josefovský – kaplan
17. Šťourač Antonín – přišel 5.6. 1904
a. František Špička – kaplan (11.11.1904 – 22.1.1908)
b. František Švábeník – kaplan (7.2.1908)
c. Karel Kočvara – kaplan (10.9. 1912 odešel do Stážku)
d. Alois Šťourač – bratr faráře Antonína Šťourače přišel na hody v roce 1912 a odešel na hody 1922 do Brankovic
e. Josef Otruba – výpomocný kaplan (1919 –15.3.1922)
f. Bedřich Matějka – v roce 1922 odešel po hodech do Pohořelic
g. Vojtěch Koudelka – kaplan, který přišel z Tvrdonic, 25.9.1924 odešel do Dlouhé Lhoty
h. Josef Jančík (1924 – 8.9.1925) – odešel na Petrov - Brno
i. Antonín Vala – kaplan, který se na Vánoce ztratil (5.9.1925 – 1927)
j. Antonín Jaroš – kaplan (1928 – 1930)
k. Josef Melichar – kaplan (2.2.1930 – 1933)
l. Konrád Steffel – rodák z Jihlavy
18. Antonín Fala – administrátor od 1.7.1934
19. Josef Hübner – administrátor a farář (1.9.1934 – 15.1.1952) byl nuceně přeložen (totalita)
a. Jaroslav Krejčíř – kaplan, novokněz (1939 – 1947) odešel do Šardic
b. Robert Sára – novokněz (1.9.1947 – 4.9.1948) přeložen do Třebíče
c. Otmar Blatný – kaplan, který zde působil jen krátce
d. J. Kotulál
20. František Kvasnička (15.1.1952 – 30.4.1960) odešel do Blížkovic (působí jako děkan)
21. Metoděj Sláma (1.7. – 30.9. 1960) – odešel do Dolních Věstonic
22. František Streit (1.10.1960 – 17.5.1968) 
- administrátor, pohřben na lanžhotském hřbitově
23. Josef Valerián (20.5.1968 – 11.5.1976) – administrátor, přeložen na Moravec
24. Karel Handlíř (11.5.1976 – 15.9.1979) – administrátor, zemřel v nemocnici ve Valticích
25. Vladimír Stejskal (30.11.1979 – 27.7.2003) 
- administrátor, rodák ze Šitbořic zde sloužil 24 let, odešel do Kuřimské Nové Vsi
26. Pavel Holešinský (1.8.2003 – 31.7.2005) 
- administrátor, rodák z Mutěnic, čerstvě vystudovaný kněz ve svých 29. letech opravil faru a „reformoval“ vše a všechno, kteří měli otevřené srdce. Ze zdravotních důvodů byl odvolán a po jeho dvouletém působení přichází nový kněz.
27. František Putna (1.8.2005-31.7.2011) 
- přišel ze Sloupu, rodák z Moutnic; odešel do Mutěnic.
28. Josef Chyba (1.8.2011-14.8.2017) - přišel z Telče, rodák z Brna; odešel do Břeclavi, v r. 2014 byl jmenován děkanem břeclavským.
29a. Pavel Römer (15.8.2017-12.1.2020) - přišel z Ivančic, rodák z Rajhradu, nyní ve farnosti působí jako administrátor in materialibus a zároveň je farářem v Břeclavi (není však děkanem).
29b. Robert Prodělal (od 13.1.2020) - administrátor excurrendo in spiritualibus z Tvrdonic, rodák z Jihlavy.
VÍTEJTE NA OFICIÁLNÍCH STRÁNKÁCH ŘKF LANŽHOT V DĚKANÁTU BŘECLAV
S FARNÍM KOSTELEM POVÝŠENÍ SV. KŘÍŽE.
AKTUALITY
_1.jpg)
_2.jpg)
DALŠÍ INFORMACE TAKÉ NA