STATISTIKA FARNOSTI ZA ROK 2009

                     ROK 2009                      ROK 2008
----------------------------------------------------------------------
SVATBY                    1                        6
KŘTY                       19                      25
POHŘBY                   31                      39
z toho do hrobu        29, kremace 2   -  38, 1
1. sv. přijímání           15                      12
NÁBOŽENSTVÍ          48  (20 ve škole, 28 mimo školu)            
                                                        58 (28 ve škole, 30 mimo školu)
SVÁT. NEMOCNÝCH    97 (57 společně, 40 samostatně)
                                                       112 (70 společně, 42 samostatně)
SV. PŘIJÍMÁNÍ     17 500                21 500

 Sbírka pokračuje

Vážení, jak informujeme v článku níže, je potřeba na našem kostele dokončit opravu střechy. Zbývá oprava věže kostela, aby celkový dojem byl esteticky vyvážený. Dále bychom také rádi zpřístupnili vyhlídku. Projekt je připraven, chce to jen „maličkost“ – získat finance. Proto prosíme sympatizanty, rodáky i nahodilé návštěvníky našich webových stránek o jakýkoli příspěvek na náš účet - 221 811 595/0300. Děkujeme všem.

 

Pouť za Svatým otcem do Brna

Návštěva papeže Benedikta XVI. byla určitě velmi výjimečná pro všechny české katolíky a nejen pro ně. Popisovat zde, jak probíhala, je zbytečné, dost se o tom již napsalo. Na místě zde je napsat, jak to pociťovala naše farnost. Již v začátcích, když se začalo o návštěvě mluvit, bylo jasné, že účast našich farníků nebude nijak velká. Stěží se vypravil jeden autobus, doplněný poutníky ze sousedního Brodského a dalších obcí. Když píši o pouti, tak vůbec nepřeháním, pouť to opravdu byla a stála za to.
Když jsme za rozbřesku přijeli do Brna, viděli jsme již spousty zaparkovaných autobusů a spousty lidí, pochodujících směrem k letišti. Po zaparkování jsme se přidali k davu a na místo jsme dorazili asi za hodinu. Mezi tím se sluníčko vyklubalo z peřin a zlehka začalo ohřívat promrzlé poutníky. Než jsme se „utábořili“ v našem sektoru, bylo téměř 8 hodin, a tak jsme se s chutí pustili do snídaně a při tom poslouchali program a zjišťovali jsme, ze které obrazovky bude nejlepší se dívat na tribunu. Náš sektor sice nebyl mezi posledními, ale ani ne mezi prvními, takže jsme sice na tribunu viděli, ale pokud jsme neměli dalekohled (na ten jsme si mnozí vzpomněli až na místě, že ho také doma máme), tak jsme viděli pouze malé postavy. To ale vůbec nevadilo. Určitě nepíši jen za sebe, když řeknu, že celkový dojem byl velmi hluboký. Už když přistávalo letadlo, draly se mi slzy do očí. Ty pocity se ani nedají popsat. Když Svatý otec projížděl papamobilem, chtěli jsme alespoň zahlédnout stříšku. Tak se stalo, že jsem se i já chtěla lépe podívat, a proto jsem si stoupla na svou rybářskou trojnožku. Jak to dopadlo, si určitě dokážete představit. Samozřejmě jsem se okamžitě ocitla na zemi a viděla jsem akorát tak travní porost. Ale dopadlo to dobře, a tak jsem už jen mávala a dívala se na velkou obrazovku, kde jsem mohla všechno vidět nejlépe. Nejhlubší dojem, a není to jen můj názor, byl ze mše svaté. Svatý otec si přál, aby se uprostřed mše neskandovalo a co nejvíce se všichni soustředili na mši. Když mlčí 120 000 lidí, tak to je tedy zážitek. To není schopen pochopit ten, kdo tam nebyl. Ti, kdo se nezúčastnili, mohou opravdu litovat. Vždyť kdy se nám znovu podaří prožít mši svatou s papežem?
Když jsme odpoledne ve sluneční výhni pochodovaly se sestrou zpátky k autobusu a zdálo se nám, že snad ty autobusy nemají konce a náš stále nikde, v duchu jsme obětovaly pouť na určitý úmysl a hned se nám šlo lépe a za chvíli už jsme náš autobus uviděly. Všude beru s sebou fotoaparát, i tentokrát jsem si myslela, kolik fotek udělám. Chyba lávky, oboje baterie byly vybité, takže se mi podařilo udělat jen pár snímků na začátku. Ale stejně je lépe, když jsem se soustředila plně na mši, než kdybych vymýšlela, jak udělat nejlepší fotky. Takže to možná ani nebyla náhoda, ale záměr… Po poledni, kdy sluníčko pěkně připékalo, jsem si řekla – Pane Bože, mohlo by trochu zafoukat a vtom začal foukat větřík… Duch Svatý prostě vanul. Díky, Svatý otče!
Jaroslava Bartošová

 

Změna v adopci na dálku

Milí, přispívající do projektu adopce na dálku,

v  letošním roce se nám stala nepříjemná věc. Děvče, které jsme formou adopce na dálku podporovali, ukončilo v roce 2008 studium na škole kvůli špatnému prospěchu. Učitelky a vychovatelky se jí snažily pomoci, aby mohla udělat opravné zkoušky, ale ani to se nepovedlo a Barbra nemohla postoupit do dalšího ročníku. Proto se na ni projekt adopce na dálku přestal vztahovat. Naše peníze, zaslané na tento účel, se ale nikam neztratily a i těch pár let, co Barbra chodila do školy, jí bylo ku prospěchu. Naučila se číst a psát, pracovat v kolektivu a jednat s lidmi. Takže doufejme, že se ve svém budoucím životě neztratí.
Charita Praha nám nabídla podporu děvčete Allen, které je již 18 let, je ve čtvrté třídě jejich střední školy a sponzor, který ji dosud podporoval, musel z osobních důvodů tuto podporu ukončit. Po dohodě s některými z vás jsem tuto nabídku charity přijala, protože by bylo škoda, aby Allen musela přerušit vzdělávání proto, že by si ho nemohla zaplatit. Na letošní rok je její vzdělání již uhrazeno z peněz, které jsme poslali na účet charity začátkem letošního roku, takže další platba bude až příští rok.
Charita Praha nám o ní podala tyto informace: Allen je pokorné, dobře vychované děvče. Je přátelská, dobře vychází se svými vrstevníky i dospělými. Snaží se, aby dostávala ty nejlepší známky. Do školy chodí pěšky docela daleko, ale na vyučování je vždy včas. Ráda hraje košíkovou. Ráda by se stala učitelkou. Bydlí u dědy a babičky, kteří jsou již staří a jejichž příjem nedostačuje potřebám všech vnoučat. Jejich dům je ve špatném stavu. Políčko, na kterém se snaží pěstovat plodiny pro vlastní potřebu, je velmi malé. Allen doma vykonává všechny domácí práce. Má čtyři sourozence.
Chlapec Vincent, kterého taktéž podporujeme na studiu, zatím studuje úspěšně, dokonce postoupil na lepší místo ve třídě, takže doufejme, že se mu bude dařit a studium úspěšně dokončí.
Božena Benešová

  První etapa opravy střechy kostela ukončena a co dál?

První etapa opravy střechy kostela je zdárně před dokončením, zbývají jen malé dodělávky. Všem, kteří se na opravě podíleli: občané Lanžhota, rodáci, sponzorské firmy a organizace, městský úřad, farní úřad a v neposlední řadě prováděcí firma, patří velké díky. Věříme, že jsou s výsledkem spokojeni. Kontrolní a předávací den na převzetí celé dokončené části byl v červnu. 
Ve druhé etapě je naplánována oprava věže, jak jsme již před časem informovali. Při opravě se plánuje i úprava pro možnost vyhlídky do okolí. Celý projekt je již připraven. Záleží, tak jako vždy, na finančních prostředcích, které by byly potřeba. Občanské sdružení bude znovu žádat o dotace Jihomoravský krajský úřad, různé fondy, městský úřad, podnikatelské subjekty a organizace. Tím, že kostel není zařazen jako kulturní památka, se dotace hůře získávají. 
Pokud se podaří zajistit podporu a získat nějakou dotaci, jako základ pro zahájení 2. etapy, věříme, že by se mohla s pomocí i lanžhotských občanů a organizací z Lanžhota, zahájit v letošním roce. 
Střecha září novotou a oprava věže a kopule by jistě umocnila celkový dojem dominanty našeho města, jak se můžeme přesvědčit u již opravené malé kopule. Zpřístupnění vyhlídky by jistě lákalo na krásný pohled do okolí nejenom občany Lanžhota, ale i návštěvníky našeho města. Doufáme, že v brzké době budeme moci informovat, jak se naše plány daří plnit.
Marie Pfefferová za občanské sdružení Spolek pro Lanžhot

Naučit se odpočívat není zbytečnost, ale nutnost!

Čas, který mnozí lidé potřebují na práci ve svém zaměstnání, je čím dál tím kratší, u dalších čím dál delší. Pro ty první je více volného času, prodlužuje se stále více víkend a dovolená. Když se však podíváme okolo sebe, zjistíme, že lidé mají stále naspěch. Tak často slyšíme čím dál více dnešní zaklínadlo z úst moderního člověka: "Nemám čas!"
Ještě nikdy nebylo tolik uštvaných lidí. Staří otcové a matky čekají nekonečně dlouho na návštěvu svých dětí. Nemocní a staří jen přihlížejí, jak mladí a zdraví chvátají okolo nich, pohání je čas. Manželé se stávají sobě navzájem cizími, nemají jeden pro druhého čas, o dětech ani nemluvě.
Proč máme tak málo času? Naše okolí, reklama, zábavní průmysl nám naléhavě a bez přestání předkládá, co všechno musíme mít, co všechno musíme udělat, co všechno musíme dokázat, abychom byli "šťastní, radostní, svěží a dokonalí, zkrátka in". Celý život se tím ale stává čím dál více zmatený a neúnosný.
Je zde jedna dobrá rada.
Zastav se! Odpočiň si! Ztiš se! Někdy nedělej nic!
V tichu najdeš radosti života, které jsme ztratili v té hrozné štvanici. Vyhoď ze svého života ono smrtící: "Nemám čas!" Přestaň s tím vražedným tempem.
Udělej si čas na to, abys mohl být dobrým člověkem pro své bližní.
Pravý odpočinek spočívá v pokoji srdce. Budeme-li hledat pokoj a odpočinek kdekoliv mimo své srdce – jistotně ho nenajdeme.
Pokud ho budeme hledat ve svém srdci, můžeme potom odpočívat všude. Mezi lidmi, v práci, dokonce i ve chvílích, kdy je toho na nás moc.
V tichu totiž rostou ty nepatrné pozornosti, které potřebují daleko méně času, než se domníváme: dobré slovo, přátelský obličej, vděčný polibek, chvilka naslouchání s pochopením pro toho druhého, esemeska nebo telefonický rozhovor, vlastnoručně vyrobený dárek, milý dopis, pozornost k svátku či k narozeninám.
Pokud s sebou vlečeme „svůj ruksak“, plný vnějších událostí, starostí, neklidu srdce, vysílení se zastavíme, zamyslíme, v modlitbě se setkáme s Bohem, můžeme nakonec nalézt své srdce, ve kterém nás očekává Bůh se svým pokojem, svým odpočinutím a s moudrostí, která je nutná pro řešení toho všeho, co nás zaměstnává a stále více zavaluje. Pokud se naučíme vcházet do svého srdce, staneme se svobodnými a „ruksak“už nás nemůže totálně vysílit. Ať by se okolo nás dělo cokoliv, naše srdce může zůstat v pravém pokoji, bude-li spočívat v srdci Ježíšově.
Myslím, že nebude od věci připomenout, že právě doba dovolených a prázdnin je dobou, kterou nám Bůh dopřává k odpočinku. Je dobré se naučit odpočívat tak jako sv. Jan na Ježíšově Srdci ... (pozn. při Poslední večeři).
Naučme se odpočívat v každé chvíli života tím, že budeme stále více žít v Boží přítomnosti. Odpočívat - čili - spočívat na Ježíšově Srdci budeme nejen v době modlitby, ale právě i mimo ni, ať o samotě či mezi lidmi, v rodině, na ulici, v autobuse, na pracovišti ...
Věřte, že to takto funguje.
Zpracoval podle myšlenek Phila Bosmanse P. František Putna


 

 A léta běží…

Že roky přibývají všem je známá a spravedlivá věc. Ať je to muž, nebo žena, majetný -  nemajetný, mladý - starý. 
V úterý 16. června oslavil významné životní výročí - 50 let -  duchovní správce naší farnosti Mgr. František PUTNA.
Pochází z Moutnice, vyrůstal ve věřící rodině. V roce 1993 nastoupil do Litoměřic do Teologického konviktu (tzv. přípravného, nebo-li nultého ročníku). V následujícím roce nastoupil do kněžského semináře v Olomouci a zahájil studium na Cyrilometodějské teologické fakultě. Toto pětileté studium úspěšně dokončil v roce 1999 a 19. 6. 1999 přijal jáhenské svěcení. Jáhenskou praxi vykonával na dvou místech – u Staré Matky Boží v Žarošicích a druhý půlrok ve farnosti sv. Mikuláše ve Znojmě.
24. 6. 2000 přijal kněžské svěcení v katedrále sv. Petra a Pavla v Brně z rukou našeho biskupa Mons. ThLic. Vojtěcha Cikrleho. Jako novokněz byl ustanoven ve Sloupu v Moravském krasu, do poutního místa Panny Marie Bolestné. Tuto kaplanskou službu vykonával do 1. 8. 2005, kdy byl ustanoven farářem u nás, v Lanžhotě.
Víme, že duchovní služba je náročná - od svaté zpovědi, sloužení mší svatých, přes křty dětí, přípravu dětí k 1. svatému přijímání, vyučování náboženství, přípravu biřmovanců, snoubenců na přijetí svátosti manželství až po ukládání zemřelých spoluobčanů na hřbitově. Toto je výčet duchovní služby ve farnosti. Ale kněz se musí stále vzdělávat a zdokonalovat, proto se účastní různých seminářů, metodických porad, setkání s biskupy apod. V neposlední řadě se musí starat o hmotný církevní majetek v obci, o opravu a údržbu církevních staveb. Důležitý je také styk nejen s věřícími, ale se všemi spoluobčany. Někomu může být rádcem, jinému zase „vrbou“, na kterou se obracejí občané se svými problémy a těžkostmi. Je toho mnoho, a ve výčtu dalších činností bychom mohli ještě pokračovat.
Nechceme na tomto místě vypočítávat všechny jeho činnosti, ale chceme mu především k jeho významnému životnímu výročí jménem všech farníků a doufáme, že i ostatních občanů, poblahopřát k jeho narozeninám, popřát hlavně zdraví, spokojenost, Boží požehnání a ochranu Panny Marie do dalších let.
 

Farnost v postní době

V postní době se každou neděli odpoledne scházejí farníci na křížovou cestu, kterou vedou různé skupiny. Jednou jsou to ministranti, dívčí mládež, chlapci, ženy, muži. Na čtvrtou adventní neděli ženy rozjímaly nad Křížovou cestou nenarozeného dítěte. Vyslovené myšlenky byly nejen emotivní, ale především zasáhly naše srdce drsnou a krutou pravdou. Proto jsme se rozhodly zveřejnit text křížové cesty na našich webových stránkách. Sdílejte prosím s námi nejen naše dojetí.  

Křížová cesta nenarozeného dítěte

Znáte přikázání: Nezabiješ? Lidé, jak často jste je od Kainovy bratrovraždy přestoupili a hřích na hřích navršili? Abych zmírnil spravedlivý hněv svého Otce a zachránil vaše duše před věčnou smrtí, stal jsem se z lásky k vám v lůně své matky člověkem. Tak jsem váš život, jenž je skrze stvoření mým vlastnictvím, posvětil od prvního okamžiku. Vy však mi upíráte právo na život a nakládáte s lidským životem podle vašeho soudu. Tato vina učinila můj kříž ještě těžším. Nenarozené děti, které vy zabíjíte, jsem přijal do své křížové cesty."

1. Zastavení - JEŽÍŠ ODSOUZEN K SMRTI
Božský Spasiteli, při tvém odsouzení Židé kdysi křičeli: "My máme zákon a podle něho musí zemřít!" Pilát si umyl ruce a prohlásil: "Nejsem vinen krví tohoto spravedlivého, to je vaše věc." Propustil Barabáše, Tebe pak jim vydal k ukřižování.
Také já jsem odsouzeno k smrti, protože takový je zákon. Na základě tohoto zákona se domnívají moji rodiče a lékaři, že mne smějí zabít. Umývají si ruce, jako by se vina dala smýt vodou. Boží zákon se ale nedá zrušit. Odsuzují mne k tělesné smrti. Zachrání však sebe před smrtí věčnou?

2. Zastavení - JEŽÍŠ NA SEBE BERE KŘÍŽ
S křížem na Tebe, Ježíši, vložili viny celého lidstva. Nebráníš se tomu, neboť jenom tímto způsobem mohou být lidé vykoupeni.
Tak jsi vzal na sebe také břímě těch lidí, kteří chladnokrevně sahají na můj život. Moje vina je pouze ta, že jsem nežádoucí, jako bych se svým rodičům vnutilo. Ve skutečnosti mě oni sami povolali do života. Nechtějí na sebe vzít mé "břímě". Jak se jim potom může stát Tvůj kříž požehnáním?

3. Zastavení - JEŽÍŠ
PADÁ POPRVÉ POD KŘÍŽEM
Břemeno je pro Tebe, Ježíši, stále těžší. Padáš, ležíš na zemi, chvěješ se. Tvrdými údery Tě nutí povstat.
Mnohem slabší než Ty, Ježíši, jsem já. Nemohu ještě ani stát na vlastních nožkách. Nemohu se bránit. Lidé se u mne nespokojují s údery, musím být zabito. Teprve potom budou spokojeni.

4. Zastavení - JEŽÍŠ POTKÁVÁ SVOU MATKU
Toto setkání je pro Tebe, Ježíši, i pro Tvou matku velikou hořkostí. Ale je to pro Tebe také útěcha. Matka Tě nenechává osamoceného ve tvých nejtěžších hodinách.
Nemám žádnou matku, která by pro mne plakala. Jsem uzavřeno v lůně ženy, která mne dává zabít. Skrze proroka jsi kdysi řekl: "Může matka zapomenout na své dítě?" Je to přece proti lidskému cítění. Skutečně mě však usmrcují, aby na mne zapomněli. Budu vymazáno také ze svědomí?

5. Zastavení - ŠIMON POMÁHÁ NÉST KŘÍŽ
Šimon to nechce učinit dobrovolně. Musí ho donutit. Ale když se na něho podíváš Ty, Ježíši, svým božským pohledem, chopí se odvážně kříže a kráčí za Tebou, aby ulehčil Tvé břímě.
Jsem ještě slepé a nemohu se podívat prosebně na žádného člověka, aby mi pomohl. Ty jsi jediný, Ježíši, na koho se mohu podívat. Nezavrhni mě, budu-li muset k Tobě přijít bez křtu. Daruj mi také svůj božský pohled!

6. Zastavení - PODÁVÁ VERONIKA JEŽÍŠOVI ROUŠKU
Veronika se nemůže dívat, Ježíši, na Tvůj poplivaný obličej. Snímá závoj ze své hlavy a podává Ti ho, aby sis mohl setřít všechnu špínu a krev. Uzdravils ji kdysi z její nemoci a nyní Ti za to projevuje vděčnost.
Tolik dobrých a nezištných žen. Já jsem dostalo za matku ženu bez srdce. Jak velice bych i já chtělo své matce později odplatit všechny oběti, které by musela nyní kvůli mně přinést! Pane, vtiskni jí svou tvář do duše, aby nezahynula!

7. Zastavení - JEŽÍŠ PADÁ POD KŘÍŽEM PODRUHÉ
Pane, podruhé Tě tisknou hříchy k zemi. Mnohé rány na tvém těle se rozevírají a krvácejí. Strašná bolest proniká Tvé údy.
Jak velice Tě obtížily vraždy nevinných lidí. Také moje smrt rozmnožila Tvé utrpení. Dej, ať Tvůj pád přesto uchrání od zřícení do věčné propasti ty, kteří se na mně provinili.

8. Zastavení - JEŽÍŠ POTKÁVÁ PLAČÍCÍ ŽENY
Slzy z pouhého soucitu jsou málo prospěšné. Ty, Ježíši, napomínáš plačící ženy: "Neplačte nade mnou, plačte nad sebou a nad svými dětmi!"
Kvůli mně se neuroní žádná slza. Nebo přece? Ano, když matka zpozorovala můj život, plakala. Plakala ze vzteku, protože nechtěla, abych bylo! Moje umírání jí nezpůsobí žádné bolesti. Dají jí narkózu, aby netrpěla, až já zemřu!

9. Zastavení - JEŽÍŠ PADÁ POTŘETÍ POD KŘÍŽEM
Břemeno kříže se stává nesnesitelným. Potřetí se hroutíš k zemi. Nedopřejí Ti chviličku klidu. Popohánějí Tě klacky a provazy. Třeseš se slabostí, ale musíš vstát a z posledních sil překonáváš poslední úsek cesty na Golgotu.
Mne nepotřebují tlouci klackem. Jsem ale považováno za bezcenné právě tak jako Ty, Ježíši. Mají jen jednu starost, aby mne odstranili z cesty. Mohlo bych rodičům způsobit starosti a zármutek.

10. Zastavení - JEŽÍŠ OLOUPEN O ŠATY
Máš zemřít nahý a o všechno zbavený. Proto Ti strhávají šaty z těla. Tak pykáš za nestoudnost lidí.
Stud nehrál žádnou roli, když jsem bylo povoláno do života. Ale nyní, když se mám narodit, se za mne stydí. Pro postavení mých rodičů je nemyslitelné, abych se objevilo jako třetí, čtvrté dítě. "Veřejné mínění" snese jedno, nanejvýše dvě děti. Šatů mají dost, ale nechtějí mi je dát!

11. Zastavení - JEŽÍŠ PŘIBIT HŘEBY NA KŘÍŽ
Strašným způsobem jsi, Ježíši, přibíjen na kříž. Má se Ti dostat nejpotupnějšího trestu, abys byl jednou provždy vymýcen z lidstva. Ale kde je nenávist nejvyšší, tam vyzařuje Tvá láska nejmocněji. Smrtí na kříži otevřeš lidem bránu do nebes.
Pro moji smrt není zapotřebí kříže ani hřebů. Mým katem bude člověk bez svědomí. Budu rozřezáno na kousky a lidé se budou pouze bát, abych nezpůsobilo infekci!

12. Zastavení - JEŽÍŠ UMÍRÁ NA KŘÍŽI
"Otče, odpusť jim, neboť nevědí co činí!" Tak se modlíš, Ježíši, když umíráš. A když Tě lotr visící vpravo prosí: "Pane, rozpomeň se na mne, až přijdeš do svého království", pronášíš k němu nádherná slova: "Ještě dnes budeš se mnou v ráji."
Připadá mi těžké tímto způsobem smýšlet a modlit se. Ale je to jediná možnost, jak udělat něco i z mého kratičkého života. Je to jediný čin, který mohu vykonat a tak se modlím i já: "Pane, odpusť lékaři, který mě zabíjí, odpusť matce, která chce mou smrt. Pane Ježíši, odpusť jim, vždyť nevědí, co činí!"

13. Zastavení - JEŽÍŠ POLOŽEN DO KLÍNA SVÉ MATKY
Po své smrti smíš ležet na klíně své matky. V jejím náručí jsi kdysi spočíval jako dítě a nyní Tě objímá naposled. Církev jí vkládá do úst slova Písma svatého: "Vy všichni, kteří jdete kolem, pohleďte a řekněte, zda je větší bolest, než bolest má."
Mně se toto posledního objetí nedostane. Ale mohu opakovat slova: "Vy všichni, kteří jdete kolem, pohleďte a řekněte, zda existuje větší bolest, než tato moje." Nikdy jsem nepocítilo mateřskou péči a lásku a nikdy nepocítím.

14. Zastavení - JEŽÍŠ JE POLOŽEN DO HROBU
Ježíši, Tys neměl vlastní hrob, museli Tě položit do cizího. Tento hrob však neměl být posledním místem Tvého odpočinku. Povstal jsi z něho s oslaveným tělem k novému životu.
Já v lepším případě dostanu za hrob odpadní jámu. Bude to poslední stanice? Budu navždy zapomenuto? Ne, moje duše bude žít dál a v poslední den se spojí s mým tělem. Pak vstanu z mrtvých a setkám se s rodiči. Budou se mi moci podívat do očí? Nebo budou volat: "Hory padněte na nás, pahorky, přikryjte nás!?"

Závěr:
Pane Ježíši, nenarozené děti prodělávají křížovou cestu s Tebou. Vyburcuj všechny, kteří mají za jejich život zodpovědnost: otce, matky, lékaře, ošetřovatelky, ty, kteří povolují nebo tolerují potratový zákon, aby si uvědomili svou odpovědnost před Bohem. Aby nadále neprovokovali těmito hanebnými zločiny Tvou božskou spravedlnost a sobě nezpůsobili nejtěžší škody.
Maria, Matko nás všech! Jak velice rozdírá Tvé mateřské srdce bolest právě nad těmito hříchy. Měj soucit s nejnevinnějšími ze svých dětí a zabraň jejich vraždění. Matko milosrdenství, útočiště hříšníků, vypros všem odpovědným poznání, milost a slitování u Boha, aby nezahynuli na věky.
AMEN

 

VÁNOČNÍ FARNÍ AKCE

 

Než zmíním vánoční akce, musím zde připomenout i jednu akci předvánoční, adventní, a tou byl koncert Svět lásku má, na který jsme zvali i prostřednictvím našich webových stránek. Na koncertě vystoupili umělci z Brna a sopranistka Irena Kubíková má dokonce kořeny v Lanžhotě (otec jejího manžela je lanžhotský rodák). Koncert měl velký úspěch, těšíme se, že umělce zase někdy v našem kostele přivítáme.
A už jsou tady Vánoce a k těm několik let (jen loni se akci nepodařilo zorganizovat) patří ŽIVÝ BETLÉM, pořádaný většinou na Boží narození - 25. prosince. Letošní scénář byl stejný jako v roce 2006, kdy ožily postavičky našeho kostelního betlému. K unikátu tohoto představení patří to, že organizátoři se snažili oživit i staré kroje, které nyní už není možné běžně vidět. Jsou to různé kožíšky a tzv. šuby, které se v dřívějších dobách nosily přes sváteční kroj. Některé součásti se ještě našly po domácnostech, něco dokonce nechala paní Marie Prajková podle starých vzorů ušít. Děvčata, která v tomto kroji hrála, poznala, že naši předkové museli být hodně otužilí, protože je zdaleka ani toto svrchní oblečení nezahřálo.
Na svátek svatého Štěpána se v Lanžhotě tradičně žehná víno. Tuto akci si pořádají zahrádkáři a my připojujeme několik fotografií. Již druhým rokem se v tento den u nás také žehná koním a jejich majitelům. Akce si získala sympatie a letos přijeli dokonce i „přespolňáci“. Na závěr roku se vždycky rekapituluje a tuto rekapitulaci, kterou jsme zveřejnili níže, přednesl otec František při děkovné mši svaté. Před půlnocí pak s některými farníky přivítal Nový rok opět v kostele.
Zpívání dětí u jesliček většinou zakončuje vánoční dobu. Letos to bylo o týden dříve, 4. ledna.
6. ledna, na slavnost ZJEVENÍ PÁNĚ přišli do našeho kostela tři králové a přinesli vzácné dary. Na závěr mše otec František dal požehnání dětem i dospělým, kteří se v sobotu 10. ledna vydali koledovat a do pokladniček charity vybírat pro potřebné na tříkrálovou sbírku. Vybralo se úctyhodných 99 600 Kč! V jedné lidové písni se zpívá „Lanžočané pyšní…“ a o Lanžhotčanech se to říká někdy i v dnešní době, ale Lanžhotčané nejsou jen pyšní a určitě ne všichni, tak jako není všechno jenom černé nebo bílé, spíš tak nějak černobílé. A tato sbírka, ale také sbírka na opravu střechy, o které píšeme níže, ukázala, že Lanžhotčané jsou také štědří. Patří jim velké poděkování! Je vidět, že většina nehledí jen na svůj prospěch, ale cítí s potřebnými a záleží jim také na tom, jak bude vypadat naše městečko, jejíž dominantou je právě kostel. V neděli 11. ledna skončila doba vánoční. Kéž v nás Vánoce přetrvávají, jak o tom napsal otec František.
Jaroslava Bartošová

STATISTIKA - UPLYNULÝ ROK 2008 VE FARNOSTI

Svatby: 6 svateb, (2007_1svatba)
Křty: 25 dětí přijalo křest, z toho 12 chlapců a 13 děvčat (2007_20 dětí)
Pohřby: 39 pohřbů, 38 pohřbů do hrobu a 1 pohřeb ke kremaci (2007_22 pohřbů)  
1.sv. přijímání: 12 dětí (2007_12 dětí)
Náboženství: rok 2008/2009 - 58 dětí, ve škole 28, mimo školu 30 (07/08) - 64 dětí, ve škole 22, mimo 42
Svátost nemocných: 70 farníků společně, 42 samostatně (2007_40 společně a 41 samostatně)
Sv. přijímání: 21.500 (2007_21.800)

Co jsme během roku prožili
Advent – Vánoce: → opravený farní betlém – pan František Kořínek; → zahájení adventu na náměstí – slavnost světla; → roráty – advent, slabé!!! → prodej jezulátek – podpora charitní akce, velký zájem; → adventně – vánoční  koncert – hudební trio z Brna, spokojenost; → živý betlém – díky všem za představení; → žehnání koní, bohatší účast; → obnova manžel. slibů – 38 párů a 19 dětí, (2007 přes 40 párů); → na začátku roku proběhla Tříkrálová sbírka (83.000,-Kč), díky vaší obětavosti
Postní doba – Velikonoce: → pěší pouť do Saština, 7 poutníků; → postní obnova - P. Pavel Konzbul z brněnského BIGI; → křížové cesty jednotlivých skupin; → zpěvy pašijí, svaté třídenní, slavnost Vzkříšení; → tradiční průvod Božího Těla – P. Karel Orlita; → Vigilie slavnosti sv. Ducha
Květen → májové pobožnosti; → pouť do Moravských Lurd – Ostrov u Macochy; → den Matek
Červen → návštěva sboru z Hustopečí a Vranovic; → recitační pásmo o sv. Františkovi – pan Koula z Olomouce 
Červenec → setkání mládeže na Velehradě se nikdo z naší farnosti nezúčastnil
Srpen → tábor ministrantů v Heřmanově; → v srpnu jsme ukončili splácení půjčky od města v celkové výši 1 milion Kč na opravu fary; → pouť do Týnce k P. Marii Patronce Podluží
Září → hody; → oprava střechy_založeno občanské sdružení k získávání prostředků
Říjen → měsíc sv. růžence, modlitba dětí; → Veřejná sbírka na opravu střechy. Z 963 domů celého Lanžhota se vybralo 480.000,-Kč Přispívali i soukromí podnikatelé a oslovené firmy, oslovili se rodáci žijící v zahraničí a asi 120 dopisů tuzemským rodákům.
Listopad → zahájení opravy střechy kostela
Poutě: Moravské Lurdy, Mariazell, Žarošice, Sv. Hostýn, Podivín, Mikulčice
Adopce na dálku → chlapec a děvče
Společenství

Poděkování:
→ zpěvákům – mužskému i ženskému sboru; → mladým zpěvákům – schole  a varhaníkům; → za květinovou výzdobu během celého roku; → těm, kdo se starají o kostelní prádlo a výzdobu oltářů; → za pravidelný úklid v kostele i na faře; → za všechny přednesené modlitby společenství živého růžence; → všem členům farní a ekonomické rady, za zajištění různých akcí ve farnosti; → za pravidelné informování ve vývěsce; → za starost o věžní hodiny a zvonění; → ministrantům i kostelníkům za službu u oltáře; → lektorům a lektorkám za četbu Božího slova; → mužům za vybírání v kostele i za pomoc na příležitostných brigádách; → nemocným za jejich modlitby, oběti za farnost; → za vaše svědectví křesťanského života v každodenním i veřejném životě; → za přispívání na potřeby farnosti a na opravu střechy; → vám všem patří velký dík
Bohu díky a Pán Bůh zaplať!