TRVALÉ VÁNOCE

Trvalé Vánoce – je to možné?
František Putna
Každý člověk si už někdy v životě sám sobě položil praktickou otázku: kdo zařídí a postará se, aby byl mezi lidmi pokoj, dobrá vůle na všech stranách a u všech lidí, ochota mnohých k  pochopení a usmíření narušených vzájemných vztahů, trpělivé hledání cest k druhému člověku? Mohou to udělat vlády? Školy? Filozofové? Sociologové? Politici? Náboženští vůdci, teologové a myslitelé?
Co tedy? Čekat na Vánoce, na pouhé jeden až dva dny této radostné idyly, kdy se nám daří tento ideál prožít a hned následně sklouzneme do předcházející všednosti, povrchnosti běhu života a opět čekat celý další rok až znovu přijdou Vánoce. Proč to nejde celý rok? A přece, každý z nás může uvidět náznak cesty, která vede dál. Ať si to mnozí uvědomujeme nebo ne, Vánoce znamenají setkání s Láskou. S láskou, která v bezbranném dítěti Ježíši Kristu přišla na tento svět. Tato láska je nabízena celému lidstvu, ale nikomu se nemůže vnucovat nebo ji nelze nařídit. Lásku je možné pouze nabídnout. Láska Ježíše Krista otevírá dveře víry, nemá však žádné prostředky, kterými by donutila lidi jednat dobře. Je možné na nabídku lásky reagovat a odpovědět.
Opět si položme otázku: Budou pro nás nastávající Vánoce velikým darem, nebo zůstaneme u krátké vzpomínky, kterou přikryje rozčarování, lamentování, zklamání a která opět přinese všední dny, způsobené např. zhoršením rodinného rozpočtu s ohlašovaným zdražováním? Nebo tomu bude u nás letos zcela jinak?
Bůh nám stále dává jedinečnou nabídku: Ježíš se narodil také pro Tebe, ať jsi mladý nebo starý, šťastný nebo nešťastný, úspěšný nebo neúspěšný, ať jsi kdekoliv a kdokoliv. Narodil se pro Tebe a k Tobě chce také přijít. Chce ti přinést naději, která nezávisí na Tvých schopnostech, na životních výhrách či prohrách. Rád by Ti nabídl  a ukázal cestu, která není závislá na kursu koruny nebo její inflaci nebo na vlastní úspěšnosti. Touží přijít k Tobě, aby mohl projevit velkoryse lásku a odpuštění.
Pán Ježíš Ti nabízí prožívat trvalé Vánoce, svátky lásky, pokoje a radosti. Nabízí Ti sám sebe. To není málo. Jak na tuto nabídku odpovíš? Přeji každému správnou volbu
.

Přeji vám všem, mílí Lanžhotčané, radostné, pokojné a milostiplné prožití vánočních svátků narození Ježíše Krista. Kéž vás Jeho přítomnost, láska a blízkost provází po celý následující rok 2009.

Ohlédnutí se za rokem 2008_poutě

Ohlédnutí se za rokem 2008 aneb Naše putování na mariánská místa
Marie Uhrová Stává se u nás  pomalu tradicí, že naše poutě začínají na bolestný pátek, týden před Velikonocemi, u Panny Marie Bolestné v Šaštíně. V dopoledních hodinách vychází skupinka našich poutníků s duchovním otcem Františkem pěšky. Odpoledne odjíždí autobus s poutníky, kteří si na pěší pouť netroufají. V Šaštíně se spojíme dohromady, vykonáme Křížovou cestu, otec František odslouží mši svatou, pobožnost u Panny Marie a vše, co k takové pouti patří. Letos se naší pouti zúčastnil i P. Jiří Čekal, náš rodák.
17. května jsme navštívili „Moravské Lurdy“. Je to jeskyně poblíž Ostrova u Macochy v Moravském krasu. Pouť se tady koná jednou za rok, mše sv. je sloužena v jeskyni Panny Marie Lurdské. Měli jsme krásné pocity a odnesli jsme si moc nového poznání a zážitků. Při této pouti jsme navštívili také Křtiny a Sloup, poutní místa, kde působil otec František, než přišel do Lanžhota.
13. června jsme byli na pouti v Žarošicích.Tuto pouť měla organizačně na starost naše farnost. Účastnili se jí i mladí v krojích, za což jim patří velký dík. Bylo velmi chladné a deštivé počasí, tím víc oceňujeme jejich obětavý přístup.
5. července byla tradiční Cyrilo-metodějská pouť v Mikulčicích. Tentokrát byla naše účast slabší než v jiných letech. Do krojů se oblékly pouze dva páry mladých, ale i účast ostatních poutníků byla malá. Snad to bylo tím, že otec František byl nemocen…?
2. srpna jsme putovali do Rakouska – do Maria Zell. Této pouti se s námi účastnil po nemoci už i otec František. Pouť se vydařila, jen zakončení ve Vídni se pro nepřízeň počasí nekonalo.
16. srpna zorganizoval otec František pěší pouť do Týnce. O té jsme informovali v minulém zpravodaji.
11. října jsme jeli, jako každý rok, na dušičkovou pouť na Svatý Hostýn. Tentokrát nám přálo počasí.  Křížovou cestu jsme vykonali po Jurkovičově zastavení. Ukončení jsme prožili u duchovního otce Jiřího Čekala v Ratiškovicích. S požehnáním od Panny Marie Hostýnské a s krásným prožitím při pobožnosti v Ratiškovicích jsme se vraceli domů.
13. listopadu byl vypraven autobus na „Rekolekční poutní mši svatou“ do Podivína, které jsme se také zúčastnili.
29. listopadu jsme naše putování zakončili na „Výstavě betlémů v Hodoníně“.
Myslím, že za jeden rok jsme toho stihli poměrně dost. Když neobsadíme autobus našimi farníky, místa doplníme z farností z okolí. Je nám z toho smutno, když s námi nejezdí mladí. Na poutích potkáváme mladé lidi, kteří jdou pěšky, mají kříž upletený třeba z chvojí, aby uctili P. Marii. Mezi námi ta omladina chybí. Vracíme se z poutí s požehnáním P. Marie pro nás pro všechny a těšíme se, že se ve zdraví dožijeme i příštího roku, abychom mohli v této krásné tradici pokračovat.

Díky Vám všem, kteří se těchto poutí zúčastňujete.

VEŘEJNÁ SBÍRKA

Božena Benešová

Jak jsme vás již informovali, vyhlásil náš Spolek pro Lanžhot veřejnou sbírku, abychom sehnali peníze na opravu střechy kostela. Tato sbírka proběhla v měsíci říjnu díky 24 obětavým ženám z Lanžhota. Během čtrnácti dnů navštívily 963 domácností, což je opravdu obdivuhodné. Od občanů se vybralo 480 tisíc Kč. S dalšími příspěvky od různých sponzorských organizací, které jsme oslovili, máme na kontě zatím 560 tis. Kč. Touto cestou chceme proto poděkovat, jak děvčatům, která sbírku prováděla, tak všem občanům i sponzorům, kteří na opravu střechy přispěli. Věřte, že každá částka, i ta nejmenší má pro nás velký význam. Každý přispěl podle svých možností a svého svědomí, a proto všem moc děkujeme. Za všechny dárce byla také sloužena 6. 12. 2008 v našem kostele na poděkování mše svatá.
Za vybrané peníze se nakoupily tašky a do konce roku se vymění část střešní krytiny. S opravami budeme pokračovat v příštím roce. Požádali jsme Město Lanžhot, aby také pomohlo a začlenilo do svého rozpočtu na rok 2009 finanční příspěvek. O jeho výši bude rozhodovat zastupitelstvo města v prosinci 2008. I přes finanční injekci od města nebudou pravděpodobně náklady pokryty, takže budeme nuceni uspořádat ještě jednu veřejnou sbírku během příštího roku. Samozřejmě, že se také budeme snažit sehnat další dotaci.

Přes Mikroregion Podluží jsme požádali o dotaci na opravu věže kostela, aby se z ní mohla stát věž vyhlídková. Tak uvidíme, jestli nám bude přidělena. O nových skutečnostech týkajících se oprav kostela vás budeme průběžně informovat.

Stav financí Spolku pro Lanžhot k 31. 12. 2008

Členské příspěvky a dary před započetím veřejné sbírky   17 750,00
Veřejná sbírka – fyzické osoby                                       582 895,00
                         – dary od organizací                              119 000,00
Úroky na účtu                                                                    2 936,33
Náklady na provoz (razítka, bankovní poplatky,
poštovné, známky, inzerát v Katolickém týdeníku...)        -10 867,00 Kč

Konečný zůstatek                                                        711 714,33 Kč

 

Spolek pro Lanžhot oznamuje

Občanské sdružení Spolek pro Lanžhot oznamuje, že do této doby bylo vybráno na opravu střechy kostela 500 000,- Kč. 
Všem dárcům upřímně děkujeme. Sbírka není ukončena, stále pokračuje.
Č. účtu: 221 811 595/0300

Vzpomínáme na zemřelé

Jsou tu opět první listopadové dny, kdy tradičně vzpomínáme na drahé zemřelé. V tichém přemýšlení se k nim vracíme, vzpomínáme na své rodiče, přátele, příbuzné, spoluobčany, kteří dožili svůj život. Na důkaz, že jsme na ně nezapomněli, klademe kytici na jejich hroby. Jejich život běží v našich myšlenkách jako film. V duchu si opakujeme chvíle nenahraditelně strávené v jejich blízkosti. Dnes prožíváme tu bolest, kterou jsme pociťovali tehdy, když nás navždy opustili naši nejdražší a připomínáme si život, který jsme prožili společně. Oni už nejsou mezi námi, ale v nás navždy zůstane jejich láska, se kterou nám vštěpovali ty nejkrásnější city a bohatství lidského soužití. Život je složitý, křehký, krásný. Takový byl život těch, na které vzpomínáme. Slibme jim, že i když zemřeli, v našich myšlenkách budou žít stále.

Seznam zemřelých v době od 1.11.2007 do 31.10.2008

Ludmila Ondrysková, Nová                                        Růžena Tučková, MUDr. Kepáka
Ludmila Uhrová, Kostická                                          Anna Sýkorová, J. Wolkera
Marie Ciprysová, Kostická                                          Jan Rabušic, Kout III.
Vojtěch Trčka, Vinohrady                                         Pavel Láník, U Struhy I.
Anna Rosenkrancová, Břeclavská                               Josef Paulík, Hrnčířská
Antonín Šimek, K. Černého                                      Zdenka Kadlčíková, Lipová
Libuše Milatová, Hrnčířská                                         Martin Gajda, Nová
Štěpán Pyskatý, Nádražní                                         Ludmila Uhrová, Stráže
Marie Antálková, F. Palackého                                   Václav Uher, Dolní
Antonín Polách, Komárnov                                       Zdeněk Skryja, Kostická
František Matúšek, Nová                                          Miroslav Hakala, Pastvisko I.
Vladimír Bartoš, F. Palackého                                    Anna Holobrádková, Kostická
Marie Bartošová, Komárnov                                      Ernest Jureček, Komárnov
František Hrnčíř, Břeclavská                                      Antonín Ondráček, Kout III.
Božena Vlková, Kout III.                                          Marie Petrlová, Na Peci
Josef Fojtík, K. Čapka                                              Miloslav Trčka, Kostická
Růžena Šestáková, U Stadionu                                 Ludvík Bartoš, Školní
Květoslava Třetinová, Lesíčková                               Jaroslav Šebesta, Hrnčířská

 

Prosíme, přispějte nám na opravu střechy! 

Krajský úřad Jihomoravského kraje Brno schválil žádost  občanského sdružení „Spolek pro Lanžhot“ o konání veřejné sbírky za účelem opravy střechy kostela. V okolí kostela na Náměstí probíhají všechny významné oslavy, hlavně hody s tradičním ručním stavěním máje, na které se jezdí dívat zájemci i ze vzdálených míst naší republiky. Chceme zachovat historický původní vzhled, proto se cena opravy bude pohybovat okolo 3,5 mil. korun. Barevné tašky musíme objednat z Rakouska, protože u nás se nikde nevyrábí. Jak informujeme i níže, je možné poslat příspěvek na účet č. 221 811 595/0300.

Děkujeme za Vaše příspěvky.

Historie poutního místa v Týnci

Původní nejstarší kostel titulu Stětí sv. Jana Křtitele, který stával za osadou ve vinohradech směrem k Tvrdonicím, byl na počátku 17. století zničen, ve druhé polovině 17. století znovu obnoven s původním zasvěcením. První zmínka o kostele ve funkci poutního místa je z r. 1680. V r. 1765 došlo při sesuvu půdy ke zřícení kostela, ale již v letech 1767-1770 dochází z rozhodnutí knížete J. V. Lichtensteina k výstavbě kostela nového, stejného zasvěcení, umístěného uprostřed obce. V r. 1792 byl rozšířen a v této podobě se dochoval do dneška. Na hlavním oltáři je uctívaný obraz Panny Marie Pomocnice (s letopočtem 1757), který je verzí slavného obrazu pasovské Panny Marie Pomocnice od německého malíře Lukáše Cranacha st. (žil v letech 1472-1553), zobrazující vroucí mateřství Mariino. Mariánský obraz je ozdoben korunkami, které posvětil v r. 1985 v zastoupení papeže Jana Pavla II., tehdejší pražský arcibiskup František Tomášek.

K obrazu se váže lidová pověst:

Nedaleko původního zaniklého kostela stál dub, na kterém se údajně jednomu vojákovi zjevila P. Maria; později byl zde zavěšen mariánský obrázek. Aby obraz netrpěl povětrnostními vlivy, měl být přemístěn do farního kostela v Moravské Nové Vsi, ale při převážení se koně zastavili uprostřed obce v místě nového kostela. Lidé v tom viděli vyšší pokyn a tak převážený mariánský obraz byl umístěn v místním kostele.

Tolik pověst. Přímluvě Matky Boží byla připisována některá vyslyšení proseb a uzdravení. Přicházela sem procesí ze širokého okolí i ze Slovenska a Rakouska. V blízkosti původního kostela u silnice do Tvrdonic stojí kaplička překrytá větvemi mohutného dubu, jehož stáří je odhadováno na 400 roků. Byla postavena v r. 1891 a je vyzdobena krásnými ornamenty z Podluží. Uvnitř je mariánský obraz z r. 1859, který byl v r. 1928 renovován. V době nesvobody vydal farní úřad obrázek P. Marie Pomocnice s modlitbou a veršem „Panno Maria, zachraň věrný lid na Podluží“. Za tento odvážný čin pocítil duchovní správce nelibost tehdejších mocipánů.

(z knihy Poutní místa Moravy a Slezska)

JAK JSME PUTOVALI DO TÝNCE

V sobotu 16. srpna jsem od rána vyhlížela na obloze sluníčko, ale těžké mraky jako pozůstatek páteční bouře se stále honily po obloze. Důvod to mělo prozaický. Na popud našeho pana faráře, velkého propagátora pěších poutí, jsme měli tentokrát vyrazit do nedalekého Týnce, který byl v dřívějších dobách oblíbeným poutním místem Podluží. 

Přestože se počasí  neumoudřilo, vyrazilo nás pěšky z Lanžhota celkem šestnáct  a jeden poutník se k nám přidal ve Tvrdonicích. Zbytek, v počtu asi třiceti lidí,  přijel za námi autobusem a auty.

p1012776_.jpgI když nás během cesty pronásledovaly dešťové přeháňky, byli jsme za hodinu a půl v Týnci, kde nás za hlaholu zvonů slavnostně přivítal  místní duchovní správce, pan farář Stanislav Kovář z Moravské Nové Vsi. V nádherně vyzdobeném kostelíku (dopoledne tam byla svatba místní varhanice) jsme prožili mši svatou  i s některými místními farníky a dokonce s rodinou z nedalekého Hlohovce, která se přijela poklonit milostnému obrazu Panny Marie Pomocné umístěnému ve zdejším kostele.

Po rozloučení s Pannou Marií Pomocnou jsme se všichni vrátili domů (vzhledem ke špatnému počasí) autobusem. Nelituji, že jsem se této pěší pouti zúčastnila, i přes nepřízeň počasí to bylo moc krásné odpoledne a doufám, že i ostatní poutníci to tak cítili.

Poděkování za zorganizování poutě patří duchovnímu otci Františku Putnovi a paní Marii Uhrové.

Božena Benešová

Co nového v plánovaných opravách střechy kostela 

Vážení čtenáři našich webových stránek, milí spoluobčané, rodáci, sympatizanti. Jak jsme již informovali v předešlém článku, chystáme se na opravu střechy kostela. Z toho důvodu jsme založili občanské sdružení „Spolek pro Lanžhot“, které se bude o zajišťování oprav starat. Nejdůležitější činností sdružení je sehnat nemalé finance, asi 3 mil. Kč. Farnosti se podařilo získat dotaci 350 000,- Kč od státu. Stejnou částku musí přidat ze svého a tuto celou částku - 700 000,- Kč ještě letos proinvestovat. Proto sdružení uspořádá v našem městě veřejnou sbírku, při které budou navštíveny všechny domácnosti. O opravu dominanty města, kterou lanžhotský kostel bezesporu je, by měl mít zájem každý občan, nejenom ten, který pravidelně kostel navštěvuje. Kromě sbírek, které budou pořádány, je možné přispět i převodem na účet sdružení č. 221 811 595/0300. Zde dáváme možnost přispět i našim rodákům, kterým není Lanžhot lhostejný, kteří na Lanžhot vzpomínají nebo ho rádi navštěvují. Na požádání vystavíme dárci doklad o poskytnutí daru. Budeme vděčni za jakoukoli částku. Další informace poskytneme na tel.: 519 339 481, nebo na e-mailu: rkf.lanzhot@biskupstvi.cz. Děkujeme rovněž za modlitby za zdar našeho díla. Koncem letošního roku bude za všechny dárce odsloužena mše svatá.

Občanské sdružení „Spolek pro Lanžhot“

má v současné době 16 členů. Počet členů není stanoven, proto každý, kdo má zájem pomáhat se může i nadále přihlásit. 6. srpna 2008 proběhla ustavující schůze sdružení, při kterém byla zvolena 5členná správní rada. Všichni členové se budou bez nároku na odměnu různými úkoly podílet na zajišťování dobrého chodu sdružení.

Slavnost Těla a Krve Páně

Svátek Božího Těla se začal slavit především zásluhou augustiniánky Juliány z Mont-Cornillonu u Lutychu (zemřela 1258), která od roku 1209 mívala vidění, že by takovýto svátek měl být v církvi zaveden. V lutyšské diecézi se svátek poprvé slavil roku 1246, pro celou církev jej roku 1264 ustanovil papež Urban IV. Vypracováním liturgických textů pověřil sv. Tomáše Akvinského.

Zpočátku se svátek Božího Těla slavil bez průvodu s Nejsvětější Svátostí, ten byl zaveden až později. Římský obřad přitom pro průvod nestanoví žádná zastavení či zvláštní pobožnosti; tento zvyk je znám pouze ze zemí střední Evropy, poprvé se takovéto procesí konalo v Praze roku 1355. Průvod s Nejsvětější Svátostí se ubíral kolem čtyř oltářů vystavěných většinou v rozích náměstí, u každého oltáře se četl začátek jednoho z evangelií a udělovalo se svátostné požehnání. Později dostal průvod charakter prosebného procesí za příznivé počasí a za ochranu před přírodními katastrofami. V některých farnostech probíhají takovéto průvody dodnes.

Slavnost Těla a Krve Páně je svátkem eucharistie. S obsahem svátku vhodně koresponduje i jeho zařazení do rámce liturgického roku: do doby krátce po Velikonocích, kdy církev již oslavila všechna základní tajemství víry. Svátek je jakýmsi shrnutím velikonočních událostí: ustanovení Nejsvětější Svátosti, Kristovy oběti kříže dovršené zmrtvýchvstáním, a připomíná, že po svém nanebevstoupení zůstává Kristus mezi námi pod způsobami chleba a vína.

Dějiny eucharistické úcty se nevyhnuly etapám, kdy jeden z aspektů eucharistie byl upřednostňován na úkor ostatních a úcta k eucharistii tak nabývala nezdravých podob. Někteří věřící například adoraci pokládali za důležitější než mši svatou, dokonce si mysleli, že jí lze nahradit svaté přijímání. Ani procesí se neobešla bez podobných excesů. Pobožnost, které by mnohem víc slušel prosebný či děkovný ráz, se stávala výrazem nezdravého triumfalismu a okázalé manifestace katolicismu.

Pozn.
Procesí je slavnostní církevní průvod konaný uvnitř nebo vně kostela. Patří k nejstarším liturgickým formám; jako první se začaly konat pravděpodobně průvody s Nejsvětější Svátostí k nemocným. Procesí dobře vystihuje charakter pozemské církve jako putujícího Božího lidu, připomíná naše postavení: nejsme zde doma, ale na cestě do „zaslíbené země“, a zdůrazňuje nutnost důvěry v Boží vedení. Procesí mohou mít prosebný, kající či děkovný charakter, konají se také procesí s ostatky a procesí svátostná, při nichž je v monstranci nesena Nejsvětější Svátost oltářní.

(podle časopisu Amen – zdroj internet)

Slavnost Těla a Krve Páně, připadající na čtvrtek po slavnosti Nejsvětější Trojice, je v církevním kalendáři zařazena mezi deset zasvěcených svátků. V naší církevní provincii však mezi zasvěcené svátky nepatří. Obsahem svátku byla původně jen oslava Těla Páně (odtud známý název Boží Tělo), Krev Páně dostala svůj vlastní svátek 1. července, avšak až mnohem později, roku 1849 jej zavedl Pius IX.

Svátek Božího Těla v lidových tradicích 

Svátek Božího Těla se slavil po uplynutí jedenácti dnů od Božího hodu svatodušního, což bylo období mezi 21. květnem a 24. červnem.

Lidé, kteří šli na Boží Tělo do kostela, měli s sebou na posvěcení věnečky a věnce zhotovené z různých lučních bylin. Hospodyně pak takový věnec dávala dobytku a to především kravám při telení. Posvěcené věnečky chránily celé hospodářství před bleskem a krupobitím. Po mši se šlo v průvodu k jednotlivým oltářům. Oltáře byly čtyři, u každého z nich se četl začátek jednoho ze čtyř evangelií a u každého z nich se udělovalo požehnání. Větvičky břízy a lípy, které zdobily oltáře, prý měly zázračnou moc. Pokud se takový proutek zasadil na pole, kde byl zasazen len, vyrostl pak len do závratných výšek. Cestu, po které kráčel kněz, děvčata hojně posypávala květy a lístky. Před každým domem bývalo tento den pečlivě zameteno. U nás byl průvod spojován s prosbami za příznivé počasí pro nadcházející léto a před různými živelnými katastrofami. Na počátku 20. století bylo zvykem, že rodiny stavěly před svým stavením malé oltáře podle svého vkusu a ze všech koutů se ozývaly rány z hmoždířů.

(internet: ceské-tradice.cz)

Boží Tělo v Lanžhotě 

Boží Tělo v r. 1919

Tohoto roku odmítlo obecní představenstvo nésti baldachýn v průvodě Božího Těla. Kněz šel s Nejsvětější Svátostí k prvnímu oltáři bez baldachýnu za velkého reptání lidu proti obecnímu výboru. Tu přinesli šohaji ve slováckém kroji baldachýn a nesli jej nad Nejsvětější Svátostí až do konce (Říha Jan, Říha František, Gál Václav, Straka Vojtěch). Stalo se tak za starostování Michala Straky čp. 126, který odmítl určit čtyři muže z obecního výboru,  jak bylo zvykem. Toho času byl farář Antonín Šťourač na dovolené, administrátorem byl jeho bratr Alois Šťourač a kooperátorem Josef Otruba. (z farní kroniky) 

V roce 1938 bylo tak chladné a větrné počasí, že mládež nemohla jít v krojích na průvod Božího Těla 16. 6. 1938. (z obecní kroniky)

Cesta průvodu od roku 1945

Co pamětníci pamatují, tak se průvodem šlo od kostela kolem staré školy. 1. oltář byl u Bartošů (Bartošíků), 2. u Uhrů (Šlížků), 3. u Tučků (Žojdráků), 4. u Třetinů (dnešní salon Jitka).

Po roce 1945 šel průvod stejnou trasou, jen oltář Třetinových byl nahrazen oltářem u Třetinových v Havlíčkově ulici.

V padesátých letech (asi v r. 1954) se z „důvodu bezpečnosti lidí“ (aby nešel průvod po hlavní silnici) trasa změnila. Průvod vyšel bočním vchodem vlevo (na dívčí straně), dále šel po Kostické ulici k transformátoru, kde se otočil, a šel zpět do kostela bočním vchodem vpravo (na mužské straně). Jeden oltář byl vedle dnešní lékárny (domek Šimkových) a ostatní na Náměstí.

V době totality, pokud byl průvod povolen, se šlo původní trasou, tedy kolem staré školy. Pokud nebyl povolen nebo za nepříznivého počasí, byl průvod jen po kostele.

V roce 1996 došlo ke změně. Průvod šel k Boží muce v Souhradech, kde byl jeden oltář, ulicí Smetanovou na autobusové nádraží. Druhý oltář byl u zahrady Kubíkových, další u Tučků na Náměstí a čtvrtý u sochy sv. Jana. Ukončení bylo sv. požehnáním v kostele.

V dnešní době chodí průvod po trase našich předků kolem staré školy, jen oltář u Třetinových nahradil oltář na Náměstí, u kterého je také sloužena mše svatá.

V letošním roce byla rovněž malá změna. Protože duchovní otec František onemocněl, řada farníků se obávala, zda bude klasický průvod. Byl tak jako poslední roky. Záskok přijel z Brna. Byl jím soudní vikář brněnského biskupství P. Karel Orbita. Mše byla sloužena na Náměstí a průvod se vydal stejnou cestou jako každý rok. Jen u posledního 4. oltáře byla změna. Nebyl u Tučkových, ale naproti pod lípou. Ukončení bylo i tentokrát v kostele, kde bylo svátostné požehnání.

Mše svatá venku, pod širým nebem, má své příznivce i odpůrce. Někteří říkají, že hluk ulice a neukázněnost dětí, které venku více zlobí, ruší mši. Výhodou ovšem je, že na Náměstí se dá více lidí a že tam přijdou i někteří, kteří by do kostela nepřišli. Je to určitý druh evangelizace. A když je nám dopřáno krásné počasí, pak už nic nechybí a Duch Svatý může vanout… Takže vy, kteří třeba nechodíte na mše do kostela pravidelně každou neděli, přijďte určitě příští rok na oslavu Božího Těla zase.

(informace poskytli Marie Uhrová a Jan Třetina)

                                                                                                               Jaroslava Bartošová

Boží Tělo dříve – viz fotogalerie

Založili jsme občanské sdružení Spolek pro Lanžhot 

Milí farníci, jak jste si jistě všimli, střecha našeho kostelíčka již dodělává, tašky praskají a do kostela už brzy začne zatékat. Abychom předešli této havarijní situaci, je zapotřebí sehnat peníze (dle rozpočtu cca 3 mil. Kč) a střechu opravit. Proto žádáme všechny, kteří by chtěli a mohli pomoci, přihlaste se do našeho nově založeného sdružení „Spolek pro Lanžhot“. Vstupní členský příspěvek je min. 100,- Kč. Maximální výše poplatku není stanovena. Ve sdružení chceme vykonávat činnost, která by vedla k sehnání peněz na opravu střechy. To znamená, chceme oslovit všechny občany Lanžhota, neboť kostel je dominantou našeho městečka. Taky se chceme pokusit sehnat nějakou dotaci. Takže, kdo můžete pomoci, neváhejte a přijďte mezi nás.

 Otec František, Benešová, Bartoš, Svačinová

Tříkrálová sbírka 2008

Tříkrálová sbírka v letošním roce proběhla v Lanžhotě 5. ledna, za velmi chladného počasí, silného, mrazivého větru. Ale ani studené počasí neodradilo malé i velké koledníky, kterých bylo celkem 100, z toho 39 dospělých a 61 dětí. Velký počet koledníků vybral letos úctyhodnou částku, nejvyšší v celém břeclavském okrese – 83 450 Kč. Je krásné, že všichni občané Lanžhota mají sociální cítění a snaží se tímto způsobem pomoct svým bližním.

Sbírka na okrese Břeclav:

1. Lanžhot        83 450,00 Kč
2. Hustopeče    81 150,00 Kč
3. V. Bílovice     80 341,50 Kč

Více o celé sbírce se můžete dočíst na: 
http://dchbrno.caritas.cz/06/?IdPage=67&IdAktualita=108

Adopce na dálku v roce 2007

V loňském roce se naše farnost přihlásila do projektu Adopce na dálku.

Adoptovali jsme dvě děti: Barbru a Vincenta, které podporujeme ve studiu, tzn. platíme za ně školné. Obě děti pocházejí z Ugandy, Vincent je sirotek, Barbra má matku, ale těžce nemocnou, takže se o ni nemůže starat. Během roku jsme si s každým dítětem vyměnili tři dopisy. Od nich jsme se dozvěděli jak žijí a jak se učí. Barbra je šikovnější a je 12. z 61 dětí. Vincent je 47. z 63 dětí. My jsme je informovali o životě v naší farnosti a o událostech, které právě v období psaní dopisu probíhaly. Poslední dopis před závěrem roku napsaly děti z naší farnosti, které navštěvují hodiny náboženství u paní Mgr. Topolanové. Popřáli jsme Vincentovi a Barbře požehnané vánoční svátky a přidali jsme i pohlednice a fotky našeho kostela. Myslím, že to byl dobrý nápad a že jsme jim udělali radost. 

V závěru roku nám přišel dopis také z Arcidiecézní charity Praha, ve kterém nás informují o projektu Adopce na dálku. V roce 2007 dostalo nově šanci se vzdělávat 362 ugandských žáků. Celkový počet dětí, jimž se v Ugandě dostává podpory sponzorů byl k 31.10.2007 4197. Vzdělávání dětí v Ugandě má význam zcela zásadní. Děti se ve škole nejen učí číst, psát a počítat, ale osvojují si zde i  hygienické a zdravotní návyky a hledají si své místo v rámci společnosti. Děti, které dokončí alespoň základní vzdělání už mají šanci najít si práci, ale většina z nich se chce alespoň vyučit. V roce 2007 získalo výuční list 93 studentů, 61 nejnadanějších studuje díky podpoře sponzorů na vysokých školách. 

Všechny děti, zapojené do projektu adopce doslaly k letošním vánocům jako dárek matraci a mohou využívat služeb česko-slovensko-ugandské nemocnice sv.Karla Lwangy zdarma.

             A ještě informace o financích:
v roce 2007 se vybralo celkem                               18 000,- Kč
za každé dítě se zaplatilo 7 000,-            celkem   14 000,- Kč
celkem zůstatek                                                       4 000,- Kč
v pokladničce v kostele                                            3 000,- Kč

 Takže peníze na úhradu školného pro Barbru, které se musí uhradit v únoru,  už máme.

Školné pro Vincenta se bude hradit v dubnu.  Kdo budete chtít přispět, prosíme  o příspěvek do konce měsíce března. Po úhradě školného pro Vincenta  se rozhodneme na základě zůstatku finanční hotovosti, zda přispějeme do fondu dárků pro děti. Určitou část ale zase chceme nechat jako rezervu do dalšího roku, pro případ, že by se nevybrala potřebná suma na školné. 

Díky Vám všem, kteří pomáháte jakýmkoliv finančním příspěvkem zlepšovat životní šance našich adoptivních dětí.

Za společenství střední generace, které přišlo s návrhem na podporu Adopce na dálku,                                                                                                                                                                                                                                Božena Benešová

Výstava betlémů

Naše farnost uspořádala ve dnech 2. – 9. 12. 2007 výstavu betlémů v místním muzeu. Při zahájení všechny přítomné přivítal otec František. Na pozvání duchovního otce přijel pan Eduard Severa, člen Čs. sdružení přátel betlémů, který přednesl velmi zajímavou přednášku o betlémech z historie i současnosti. Naše kostelní schola svým pěkným vystoupením navodila působivou předvánoční atmosféru.

Návštěvníci si mohli prohlédnout 65 betlémů z různých materiálů. Ať to byl betlém ze dřeva, papíru, kovu, keramický, porcelánový, z kukuřičného šustí, z perníku nebo ubrouskové techniky, každý měl své kouzlo. Pozornost upoutaly svou originalitou betlémy v mušli, v krabičce od zápalek, v kokosovém ořechu, ve věnečku, na kolotoči. Naši výstavu svou velkou sbírkou obohatil také pan Jiří Brauner z Brna. Několik betlémů poslal také místní rodák Miroslav Straka. I když farnímu betlému byl vymezen menší prostor než v kostele, budil pozornost zvlášť přespolních návštěvníků postavičkami v lanžhotských krojích. Vytvořil jej pan Metoděj Florián v roce 1952 ze Staré Říše. V některých postavičkách jsou ztvárněny podoby skutečných osob i samotného autora.

Výstavu navštívilo téměř 600 lidí. Velmi potěšující byl zájem učitelek a učitelů mateřské a základní školy i školy speciální, kteří své žáky přivedli. Menší děti nejvíce obdivovaly perníkový betlém od Marie Švirgové, který voněl po celé místnosti. Duchovní otec může být spokojený, že jeho nápad s uspořádáním výstavy se setkal s velkým ohlasem, což dokazují zápisy v knize hostů. Pokud se výstava uskuteční opět za dva roky, věřím, že betlémy zapůjčí i ti farníci, kteří je tentokrát nechali doma. Poděkování patří všem, kteří se jakýmkoliv způsobem podíleli na této pěkné akci.                                                                                                     Marie Petrlová

Farní bilancování        

Na začátku roku 2008 se snažíme bilancovat a zamýšlet se nad tím, co nám  přinesl uplynulý rok.  Předkládáme rekapitulaci akcí, které proběhly v naší farnosti. O některých jsme se sice už zmínili níže, ale toto je ucelený přehled.

3. ledna byli zástupci farnosti v Brně na Petrově, kde se během mše svaté uskutečnilo svěcení tříkrálových pokladniček. Tříkrálovou sbírku, která u nás již tradičně byla velmi úspěšná, organizují v lednu obětavé farnice v čele s paní Krásnou a Kořínkovou. V neděli 7. ledna zazpívaly děti u jesliček.

V únoru se skupinka mladých farníků vypravila na faru v Mrákotíně na Českomoravské vysočině, aby si užili sněhu a lyžování.

30. března se rozhodl otec František s několika farníky navštívit poutní místo Šaštín  v sousedním Slovensku.  Obnovil tak tradici pěších poutí, které byly v dřívějších dobách velmi oblíbené. Ostatní farníci přijeli do Šaštína autobusem. Společně pak oslavili Pannu Marii šaštínskou ve mši svaté. Pouť byla uspořádána v postní době a poutníci ji pojali jako přípravu na blížící se velikonoční svátky.  Křížové cesty, které probíhají  v době postní vždy v neděli odpoledne, byly letos pojaty netradičně. Předposlední neděli před Velikonocemi byla jednotlivá zastavení promítána na videu.Ukázky z filmu o ukřižování byly prokládány čtením a zpěvy. Byl to opravdu emotivní duchovní zážitek.

12.5. se uskutečnila v Brně na Petrově diecézní pouť, kam se vypravil autobus lanžhotských poutníků. Na zpáteční cestě navštívili poutní místo Vranov u Brna. Hned na druhý den, 13.května, se jelo v podvečer  na pouť do Žarošic, kde bývá večerní slavnostní mše svatá.

Červen je měsíc tradičně bohatý na akce:  3.6. bylo první svaté přijímání, ke kterému šlo dvanáct dětí. 10.6. jsme slavili Slavnost Těla a krve Páně, za pěkného počasí se šlo ke čtyřem oltářům umístěným na různých místech ve středu obce. Tradičně se také uskutečnila pouť k Panně Marii svatohorské pod vedením paní Zonygové. Koncem června, na závěr školního roku, se uskutečnil tzv. farní den na dvoře fary. Farní den byl velmi zdařilý, pro děti byly připraveny různé soutěže a hry, dospělí si připravili  scénky a hudební doprovod zajistila skupina The Teachers.

5. července, na svátek Cyrila a Metoděje, šli někteří farníci s otcem Františkem opět pěšky na pouť, tentokrát do Mikulčic. 14. července  zorganizovala paní Uhrová pouť do  Czestochowe v Polsku. Cestou jsme se stavili rovněž v rodišti papeže Jana Pavla II., ve Wadowicích.- Jednodenní pouť byla velmi náročná, odměnou nám  byl hluboký duchovní prožitek  mše svaté, kterou sloužil náš duchovní otec František.

Srpen se nesl v duchu „lenošení“ a načerpání nových sil do další práce. Ministranti byli na táboře a ostatní farníci se rozjeli na dovolené, každý podle svých zájmů.

14. září  je titulární slavnost Povýšení svatého Kříže, kterému je zasvěcen náš kostel, a tak  měsíc září žije hodovými slavnostmi. V neděli slavnou mší svatou, v pondělí dopoledne mší svatou spojenou s pobožností na hřbitově za všechny zemřelé Lanžhotčany . Letos byla zavedena nová tradice: v pondělí odpoledne šel krojovaný průvod od starosty i na faru, kde bylo přichystáno malé pohoštění  pro všechny přítomné. Za týden, na hodky, na hrubé mši svaté jsme poděkovali Pánu Bohu za letošní úrodu. fotogalerie

13.  října  se uskutečnila tradiční pouť na Svatý Hostýn, na zpáteční cestě spojená s návštěvou poutního místa Štíp. Protože v říjnu oslavujeme Pannu Marii růžencovou, vyrobily k této příležitosti naše děti krásné růžence z různých netradičních materiálů. Tyto pak byly prodány v aukci a výtěžek byl věnován na charitu. fotogalerie  

Začátkem prosince se uskutečnila v místním muzeu výstava betlémů  a taky za dětmi přišel do našeho kostela svatý Mikuláš.

16. prosince k nám přijeli umělci z Prahy a předvedli legendu O svatém Mikuláši. Na závěr přišel sám svatý Mikuláš s anděly a všechny přítomné podělil zlatým dukátkem. Byl sice jen čokoládový, ale i tak to bylo velmi pěkné a milé ukončení představení.

25. prosince, na Boží narození, se už po několik let stalo pěknou tradicí představení živého betléma na Náměstí. V loňském roce se, bohužel, představení nekonalo. Neselhala technika, jak bývá zvykem uvádět, ale spíš lidský faktor.  Zato se s velkým úspěchem setkala novinka, kterou naplánoval duchovní otec a tou bylo žehnání koním na svátek sv. Štěpána. Svatý Štěpán je patronem koní a také lidí, kteří se o koně starají. Pacholci právě na Štěpána mohli měnit svého pána (podobně jako vinohradníci a vinaři o svátku sv. Martina). Otec František říká: „Když se podíváme na ladnost, vytrvalost a krásu koně, musíme žasnout nad moudrostí Stvořitele. V Lanžhotě je dost těch, kteří mají ke koním vřelý vztah a zaslouží si naši pozornost.“ Na Náměstí před kostelem se představilo 20 koní  a každý dostal od pana faráře kromě požehnání pamětní ozdobu na postroj. fotogalerie Mužácký sbor zazpíval a přispěl tak k dokonalému dotvoření akce. Odpoledne pak otec František opět žehnal, tentokrát vínu. Tato akce není  v Lanžhotě novinkou. Místní zahrádkáři ji připravují každoročně. fotogalerie  

Během celého roku jsme nezapomněli ani na dopisy pro naše adoptované děti v Ugandě, kterým sponzorujeme vzdělání. Oba nám píší, že se jim ve škole daří a dobře se učí. Máme z toho radost, protože tak naše pomoc není marná.   

A co nás čeká v  příštím roce?

Hlavní mimořádnou akcí  bude týdenní pouť do Říma, která se uskuteční na přelomu měsíce července a srpna. O všech akcích a událostech budeme i nadále informovat prostřednictvím našich webových stránek. Pokud se vám líbí, napište nám. Pokud ne, napište nám také, rádi přijmeme vaši inspirativní kritiku.

POŘAD BOHOSLUŽEB

Rok 2017
Leden 01 02 03 04 05
Únor 0 6 07 08 0 9
Březen 10 11 1 2  13 14
Duben 15 16 17 18
Květen 19 20 21 2 2
Červen 23 24 25 26
Červenec 27 28 29 30 31
Srpen 32 33 34 35
Září 36 37 38  39   40
Říjen 41 42 43 44
Listopad 45 46 47 48 49
Prosinec 50 51 52 01